Jak jemné loučení .

Moc hezká rozlučka.

Moc.pěkné.
Pod spadlé listí choulý se krajina.
Kolně pod střechou motýlek usíná.
Stíny se plouží,burčák bouří.
Slunce v západu jak kočka oči své hmouří.

Zrovna jsem si včera říkala, že jsem dlouho nic od tebe nečetla ...
A zatím si byla dobíjet baterky v přírodě ...

krása

Líbí.

Působí to jako dopis sobě, napsaný v okamžiku, kdy máš pocit, že jsi ztratila kontrolu, ale zároveň odmítáš pustit volant. „Do cú“ je pro mě v tomhle textu pečeť – každá emoce, každý pád i každá láska je naplno, bez filtru. A to je na tom nejsilnější. Celkově úplně - je to jako mantra. Díky a hezký večer. Miras

Usmrtit pro význam slova.
Mýt rád i nenávydět.
To protiklady.
Žit a nesmět se stydět.
Život má své vady.

Vystihla jsi to CÚ.

koiška: ano a důležité je vzpomínky mít a taky umět žít tady a teď, moc děkuji a také za komentáře k ostatním dílkům, mám z toho radost

Orionka: to mě těší děkuji

Hned bych si čelo zchladila a voda z tvé řeky by mé dlaně hladila...

To se povedlo.

Wau, krásně sepsaná přání, ať splní se ti co sis vysnila ...

Ano čas letí jako šíp, jsou chvíle co se vrátí na provázcích času a připomenou svoji krásu....

Snění je to jediné, co nám nikdo nemůže vzít. A vlastně i psaní. Hezky to propojuješ :-)

Všem moc děkuji za čtení a komentáře

Ten konec je velká pravda.

To je milé. Tvoje lásky stárnou jistě s grácií. Ostatně pro tu potkanou starou lásku to bylo taky setkání se starou láskou. To já se bojím potkat svoje staré lásky. Mám bludnou představu, že jsou to pořád sexy kočky a bojím se zklamat. Jo. Inu ty jsi založením veselá bytost, takže takové setkání v tobě vyvolá příjemné vzpomínky a snění a vygeneruje milou básničku. Já bych dostal leda deprézi.

Pěkné ,ano čas utíká.
I mládí započnou vlasy šedivět.
A mládí ve vzpominkách prohodí pár vět.
Mysl bláhová čas nelze zastavyt.
Ale máse smysluplně žít.