vanovaso: je tvoje...je nás všech, jsou to pocity, které prožíváme stejné a podobně...všichni lidé. Děkuji za tolik komentářů... děkuji moc.

vanovaso: Ano. Děkuji.

vanovaso: No jo no, básně mi pomáhají...jsou proto smutné, odevzdávám to někam dál...kamkoliv, komukoliv, snad jen, jestli pomáhají, než ubližují...

vanovaso: jsi velmi citlivá dušička a jak už jsem někde psala, na tebe štěstí čeká, jen se musíš smířit s tím, co bylo a už nebude a jít dál = štěstí už čeká... až ty budeš připravena.
Děkuji ti.

ŽblaBuňka: PrimaDen: Amelie M.: vanovaso: Děkuji, děkuji všem, za to že čtete a snad mě i máte rádi :)

Yana: ...až to zabolelo! Děkuji za tak krásná slova.

vanovaso: :)) ano, děkuji.

vanovaso: :)) děkuji.

vanovaso: všechno na světě nás posouvá vždy dál...i když to vlastně co se nám stává nechceme...nechceš tvou ztrátu muže, ale přesto ji musíš unést, abys byla zase někde dál = závisí jen na tobě, jak dlouho budeš vzdorovat, sebe trýznit ... protože i to vzdorování a trýznění tě posouvá, jen ty se trápíš, soucítím s tebou, ani nevíš jak.., jenže tak to asi je na světě zařízeno = prostě se smířit a odevzdat to všechno ... jen pokračovat dál v životě, smířen, nesmířen...jen jít dál.

vanovaso: ano... děkuji.

vanovaso: proč, protože jsi čistá duše. Je to ztráta...a možná není, vlastně ani nevím pořádně koho jsem ztratila a možná ani neztratila, on se dá nosit v srdci, pořád a pořád...věčně.

vanovaso: Děkuji..., všechny mé básně jsou osobní, nejosobnější :))

vanovaso: ano, je strašně bolavá..., je o nepochopení se navzájem a o tom, jak nejbližší umí ublížit, i když vlastně nechtějí, nebo si to neuvědomují... je o ztvrdlých srdcích

hezké------co k tomu dodat víc...?

Tisíckrát prožito, tisíckrát dáno
a přece pro každé lidské srdce pořád : jakoby poprvé = Pravda!!! hezká

Není nad čím se zamýšlet...
píšeš srdcem, nitrem, to je cítit, zase mě oslovila...

Usínám doufaje, že zítra
zítra přebolí to hoře.
A doufám, že jednou přijdou dobrá rána...
krásná, ztotožňuji se s ní ... díky

NÁDHERNÁ -- taky se toulám, s minulostí sevřenou v pěst...

až teď jsem si přečetla komentáře, ale o víře , jak se v nich píše, jsem v tvé básni nic nenašla, myslím, že ji moc dobře rozumím, ale rozebrat ji neumím, a ani to není důležité, ... je prostě bez chyby... můžu ji přijmout za svou, a děkuji...i když cítím, že něco tě taky bolí, a to je mi líto, snad už je líp...

bože, ta je krásná, a opět ... je moje... i dnes...