Krásné, příběhy se šťastným koncem jsou moc potřeba. Děkuji za krásný poutavě vyprávěný příběh.

Tami, objevila jsem Tě až po letech od napsání pribehu, ovšem na bezva čtení není nikdy pozdě,díky,těším se na pokračování.

Tami,četla jsem jedním dechem, všechny části najednou. A až s posledním slovem mi došlo,že je Tvůj příběh. Barevný život, těžký, ale přeci jen nadějný, krásný, se smutkem,ale současně naplněný.
Jsi silná žena. Děkuji za poutavé povídání.

Usmívám se. A brečím...Asi i proto, že je to variace mého příběhu. Já jsem to nestihla jsem to, a cítím dluh... Ale to asi všichni někdy něco někomu zůstaneme dlužní...

Hezky napsáno. Jsem chycena.

Mildo, jako bys ji napsal včera... Ale smutná je pořád. Tak nahoď, sedni k prutům, sni a léč se .

Změnil ses /pokud je fotka aktuální :)/, ale píšeš pořád skvěle ... ba, teď nějak srozumitelněji ... ale možná jen čtu v řádcích a ne mezi nimi a možná právě naopak, dosti filozofie - prostě fakt dobrý :-)

... vím, že když píšeš sem, je to jiný ... a já jsem za tu jinakost moc ráda ... a k té anotaci - je moc dobře, že věci, co se neříkaj, se píšou ... tak na nové oblohy a na dnešky /i ty zítřejší ;-) /

***
štěstí je fajn
jen někdy mě zkrátka napadá
že raději žít, než ve snáři
hledat obrys
představám
/a jen přežívat/
***

Fajn písnička ...;-) Nechceš ji sem nahrát - bylo by to ještě lepší ;-)

***
černou tuší v předpokoji
vybolet z duše
přejít most
nadechnout se
pod obojí
a není nic
jen přítomnost

***

v kombinaci s přidanou hudbou je mrazivě dechberoucí, a zoufale smutná ... krásná ... ST je málo ...

... první půlka fajn, druhá půlka parádní ... /jinak - je to zas ta smutno-pocitovka - bohužel ze života ...bolíš .../

... i Ty jedna :-D :-D

... touha, strach, smutek, zakázané ovoce ... to všechno ... a víc je v chuti a vůni větru ... má to grády a mně se to podání líbí ...ST /kdyby byly tipy ;-)/

... i beze slov se dá říct vše ... často mnohem víc než dlouhým mluvením ...
... smutná báseň, ale i v tom smutku moc hezká ...

... hmmm ... pěkná vzpomínka ... a už asi vím, co mohlo Sokoličce "nesednout" ... ten závěr ... báseň plyne v klidu a nostalgii, smutku ... závěr mi přišel zbytečně vulgární ... ale, nejspíš to byl pocit těch dnů ... to naštvání, že ona je tam a Ta tady a že už je všechno jinak, a ... tak .../můj pocit z Tvé básně.../

.... hmmm ... básně nemusejí mít smysl ... ale tahle smysl má ... a trochu je víc než nic ;-)

... jak už sám název napovídá, obsah tomu odpovídá ;-) ... ujetý ... ale tak, kdo Tě čte, Homére, ví, že tento kousek je jen višnička na pomyslném dortu některých Tvých roztodivností ;-) /ovšem, rozhodně se při čtení nenudím :-D/

... vím, že to tady není ... ale stejně mi teď chybí ta možnost dát tip :-))) ... koment ... každej máme karty rozdaný "do ruky", a taky ty, který si můžeme v životě "vzít z paklíku" ... a jak se namíchaj, to je otázka ...jo, volba, ale svobodně - nesvobodná, spoutaně - nespoutaná ... a většinou není vůbec jednoduchá, ptz všechno má svůj rub a líc a pravda je úhel pohledu ... ale ve finále je stejně nejdůležitější zůstat člověkem a /snad i/ sám sebou ... ptz jednou se to v tý kolonce všechno sečte :-) /no jo, v tý, která má u Tebe č.47 ...ale nejde vo číslo/ ...

... slova došla ...
TVOJE ticho
zdeformovalo moji jistotu
a zničilo hlas

tohle prostě ani nepotřebuje komentář ...
skvělý, Liz

Tý jo ... začíná to mít teda grády :-) Jak "upíří historky" doteď nebyly můj "šálek čaje", tak ráda konstatuji, že tohle se Ti fakt daří psát poutavě

Mluv za sebe, anonyme ;-)