Vybavila se mi jedna píseň od Jarka Nohavici:
"...Zatímco se koupeš, umýváš si záda, svět se se mnou houpe, všechno mi z rukou padá..."
Líbí se mi, je jemná a jednoduchá, a přesto probouzí fantazii. :-)

Jsme ráda, že ani na lůžku ti neschází optimismus a tvůrčí duch. Přeji brzké zotavení. :-)

Vybavil se mi jeden krásný moment z filmu Pýcha a předsudek, kde Elizabeth stojí na skále a dívá se dáli. :-)
https://www.youtube.com/watch?v=M66-aDdb5OU

Lenča: Popůlnoční tvorba. Děkuji. :-)

ioreth: Jo takhle, takže ti nesedl ten kontrast ve skladbě. Přechod z drzosti a hádavosti do lítosti a smutku. Nenapadlo mně nechat to v jednotné formě, nějak mi to takhle vyplynulo... Ale musím říct, že máš slušný postřeh. Děkuji za rozbor. :-)

korálek: U nás naštěstí taky není zakořeněná. A jsem za to ráda. Je to hrozná vlastnost a kdo ji v sobě má, dokáže být pěkně škodolibý, ne-li zlý. Závist by neměla být od toho, aby jeden druhému nepřál, ale naopak by měla sloužit k tomu, aby nás přiměla vzít si z toho druhého příklad a snažit se na sobě zapracovat. Koneckonců, nakonec to máme takové, jaké si to uděláme. A já jsem toho názoru, že co musím, to přijmu, a mohu-li něco změnit či aspoň ovlivnit, tak to prostě musím udělat. Inu, jsme lidé a život je boj. ;-)

korálek: Děkuji, žes mi věnovala vteřinku. To mě těší. :-)

korálek: Naštěstí jsi tu a já jsme za to ráda. :-)

Neboj. I bláto je nakonec jen voda, která se změní v páru a vznese se ke slunci. ;-) A zase bude líp. :-)

ioreth: Ahoj, není potřeba se omlouvat. Naopak, jsem ráda za zpětnou vazbu. Kdybych se bála kritiky, nemohla bych sem vkládat nic. :-) A navíc, pojmenovala jsi to, co ti na tom nesedí. A toho si cením, když člověk přemýšlí i nad tím, co mu nesedne...
K dílu. Symboly jsem v hlavě už nějakou dobu měla, jen správné rozpoložení chybělo. Snažila jsem se vykreslit ten moment, kdy se dva hádají a jeden se nechá vyprovokovat natolik, že je vyřčeno víc než by mělo a jakými následky je vykoupen onen "pocit triumfu". K tomu mi hravější forma a nadsázka nešla. Ale třeba příště na to půjdu zase jinak. Kolik úhlů pohledů, tolik způsobů. ;-) Každopádně ti děkuji za komentář.

A42: Myslím, že ke konci jsem si při psaní broukala nějakou melodii. Že by tedy píseň? :-)
Děkuji za ohodnocení.

Sisík: Děkuji. Mám radost. Byla to úvaha, která už musela na papír. :-)))

korálek: Jsem ráda, že se ti líbí. A to jsem ji napsala pozdě v noci. Myšlenky občas nekoukají na hodiny. :-)

Inu, není války bez obětí. :-)))

Zajímavá... I tenhle styl má něco do sebe. I když mívám raději, když je v textu postupně odkrýván a rozvíjen určitý příběh, tak i takováto mozaika symbolů (takhle na mě působí), ve které jsou pocity i obsah sdělení více zakódovány, má taky něco do sebe... Nabízí více možností, jak si dílo vyložit. Takže proč nejít i tímto směrem? ;-)
K příběhu: Přiznám se, že nevím, o čem má báseň být. Ale nejvíce tam vidím příběh člověka, který skončil v cele smrti (jako v Zelené Míli třeba) a blíží se den jeho popravy (poslední noc v novém bytě?)... A v hlavě mi mimo jiné zaznělo "...Až mě zítra ráno v pět ke zdi postaví..." Jsem ráda za zmínku Nohavici. Hned mám o důvod víc, proč si ho zase poslechnout.

Psavec: Amadeo´´: Děkuju. Mám radost. :-)

Napadla mě parafráze jednoho našeho moudra: Kdo si chce plácnout, mouchu si vždy najde. :-D
A umělecká díla je třeba chránit. :-)

Druhá část básně krásně nabírá na síle, a s tím tetřevem je to výborný. A závěr je taky dobrý. Ač sama zrovna bolavé uši nemívám, tak znám, znám. ;-)

Není to špatné. :-)

Vybavil se mi úryvek z písně Pavla Vítka: "...Dám tvý tělo na oltář, já nechci mít svatozář!" :-)
Na 17 roků je to myslím hezký počin, a má fantazii.