Text je takový... jednodušší, než jsem zvyklá u tebe. Asi bych k tomu brala ještě hudbu. Pokud je v plánu. :-)
Jinak to ale má něco do sebe. Nejvíc se mi líbí začátek a konec písně a ono "sám se divím jak to vím..." Ale jo, nakonec jsem si přišla na své. :-)

Psavec: Děkuji. Hrála jsem si. :-)

shane: Děkuji za zajímavou vsuvku... Taky zajímavý způsob interpretace téhle miniaturky... :)

A42: Děkuji, mám radost. Zdá se tedy, že jsem se propletla a nepopletla. ;-)))

Zajímavá... Hodně na zamyšlení. Vidím v ní toto:
Šizení sebe sama namísto snahy jít si za tím, co něco znamená, jen proto, že to stojí více času, úsilí a tak?
Jak jsou někdy ty věci v našich životech jen "instantním cosi"... Musíme si jít za tím víc. ;-)

Moc krásná. Cítím v ní hodně oddanosti, ale i smutku a křehkosti...

Zajímavé... Já v tom našla ještě třeba nepřijetí hovoru z důvodu jisté zaneprázdněnosti. :o)
Líbí se mi, když se nabízí více možností výkladu. ;-)

Hezká. Podařila se. :-)

Zapomenout a pak se zapomenout? Inu, z toho občas vzejde i něco víc. :o)))

Závěr je hezký. Naskočil mi úryvek z jedné slavné písně:

"...Chcem sa z Teba napiť, šaty odhoď preč..." :-)))

Velmi dobře řečeno... Také mi připadá, že lidé čím dál tím méně spolu komunikují přímo. Škoda.

A teď z trošku jiného soudku přidám jeden fórek:

Dříve k sobě lidé měli blíž... Museli. Zbraně neměli takový dosah. :o)

Hezké přirovnání. Ten nápad s piloty se mi líbí. :-)
A ta anotace... ;-)

Tak ta je výborná od začátku do konce! Výborné dílko, nápadem, příběhem i obraty. K téhle básni se ráda vrátím. :-)))

Líbí se mi ten nápad, velice zajímavé na představu. :-)
Jinak mi to připomnělo jednu soudtrackovou píseň od Tove Lo - Scream My Name. Řekla bych, že má podobný motiv...

Nádherná a smutná, a přesto i smířená a odhodlaná jít dál... To vše tam cítím.
Moc se mi líbil obrat "zaplétám kvítí do prstýnku z bytí" a také ten jemný náznak přerodu "slepá ... cítím ... vidím", prostě ten posun, vývoj. Co bolí, to přebolí. Zase bude líp, nebát se věřit. ;-)))
Píšeš opravdu krásně.

ŽblaBuňka: Orionka: Děkuji. Je pravda, že to se mnou pěkně mávalo... Tak jsem se t toho vypsala, a potom už bylo zase líp.

Ann(ah): Gabriela: Děkuji. Jsem ráda. :)

Moc hezky vyjádřeno. ;-)

Krása, prostě krása. :-o Napíšeš-li ještě někdy další, bude to jedině dobře. Tahle se totiž moc povedla. :-)

Krásně smutně řečeno. Cítím tam opravdový smutek. Ale neboj a dál věř. On jednou přijde...