Jé, to je milé-)

Kdo se bojí zeptat,
v iluzích plave, tone.
A já jsem tonula,
nikdy jsem se neptala,
radši jsem špunt vyndala...

Pěkné, tohle zase napadlo mně:

Kdo se neptá,
nezkouší,
přemýšlet o sobě,
o nás, o tobě.

Kdo se zeptá,
pokouší
se dozvědět o sobě,
o nás, o tobě

něco víc...

Kdo si hraje, nezlobí:-)
Hra je radost, radost je úsměv, a úsměv je koření života:o)))

Mocky krásná... Připomnělo mi to jednu písničku...

In this world you tried
Not leaving me alone behind
There's no other way
I prayed to the gods let her stay
The memories ease the pain inside
Now I know why...

All of my memories keep you near
In silent moments imagine you'd be here
All of my memories keep you near
Your silent whispers, silent tears...

/Within Temptation - píseň Memories/

MOcky krásná. Opravdu se povedla!

Je to zajímavý... Někdy je lepší, nechat věci tak, jak byly napsány prvně... Ten dopis působí mnohem lépe takto...

Lidi, vy byste se pořád něco chtěli učit. Vemte si příklad z mého bráchy;-)
Ten, když byl malý, řekl jednu moudrou věc. Maminka si s ním jednou sedla, že ho bude učit abecedu. A víte, co jí malý Mareček řekl?? :-)))
"Mami, já se to učit nebudu. Až budu velký, tak to budu umět." :o)))
A opravdu, dnes je velký a umí to!!!

Zajímavá... Někdy mi připadá, že lidé jsou takoví neosobní, resp. nejsou tím čím jsou ve skutečnosti...

Tak v tom s tebou souhlasím. Jsou různé druhy a stupně závisti. Stejně jako ty, i já občas někomu něco malinko závidím, ale taky mu to přeju. Je fajn, když má člověk něco, co ho dělá šťastným. Proč mu to odepírat? Proč nesnášet takové lidi, když ti jinak nic špatného neudělali?
Na lidech mi vadí, jakým způsobem můžou závidět. Nenávidím lidi, co by ti byli schopni udělat ze života peklo, co jim vidíš na očích, jak ti nepřejí. To nesnáším. Takovouhle závist prostě nemám ráda... Jenže bohužel, i takových velkých závistivců je tu nemálo. A z toho mi je smutno...
Vlastně tahle báseň je právě o těch lidech, kteří by ze závisti byli schopni snad všeho...

Mocky děkuji! Váhala jsem, jaký obrázek bych dala. Nakonec jsem hotam ale šoupnout musela:-)))

Njn, inspirace přichází odevšud... I ze slzavého údolí, ale když se ta myšlenka hodí na papír, člověku je hned o něco líp... Díky:-)

Zajímavé... Ale hezky jsi si pohrál se slovíčky:-)

Na nezletilce?! :-DDD
Ach jo, na mně nemyslí... já už jsem zletilá:,-(((
Hezká básenka, myslím to upřímně... 100% nekecám;-)

Připomnělo mi to jednu prkotinu, co jsem kdysi četla...

Sedí myška v rohu,
v pastičce má nohu,
sedí tiše, občas pípne,
ale stejně brzo chcípne...

Zori, potrat je sice odporný a krutý, ale když ta dotyčná budoucí matka dopředu ví, že by se o to dítě nedokázala postarat, někdy je lepší to podstoupit... Znásilnění - dítě ti to připomíná celý život, ten zážitek. A okolí taky; postižené dítě - není sobecké si ho nechat vzít ale nechat si ho. Je nutné uvědomit si, že to dítě potom "odsuzuješ" k životu který bude plný strastí a který nebude moci naplno ani prožít. Není to trochu nefér vůči tomu dítěti?
Ta holka: Pokud je natolik silná, že se přesto dokáže přenést, pak je to krásné... Akorát 15 let, je příliš mladá a bude dost težké se o to dítě postarat... Je to závazek na celý život... Možná je to škoda, že tak dělá. Ale je to jen na ní...

Na tom, že potrat není vražda, neco bude... I když, vědci trvdí že od třetíto měsíce už o dítě jakoby jde... Ale přeci jen, lepší jít na potrat než to dítě porodit a potom zabít. Už několikrát to bylo ve zprávách a to hned několik případů... A to už potom vražda je...

Mno... Zajímavá úvaha.
Je pravda, že potrat je vlastně "vražda", ale není spíše sobecké si to dítě nechat? Možná bych smazala Beethovena z dějin, ale když hlava rodiny je umělec (ne vždy třeba dost vydělává, umělci trochu pošuci apso. čili ne vždy dobře uživí rodinu...), asi není nejšťastnější řešení si nechat další dítě. Vždyť si to vem, osm dětí. Osm dětí! To už je zatraceně těžké je uživit a dobře se o ně postarat, zvláště, když ne všechny dítka jsou zcela zdravá...
Zde mi připadá mnohem víc sobecké chtít další. I to může být postižené. A v případě dnešní doby, kdy rodiče už dopředu mohou vědět, že jejich dítě bude postižrné a přesto si dítě chtějí nechat - to je sobecké! Rodiče to dítě prostě chtějí, ale neuvědomují si, jaký to dítě bude chudák a jak těžký bude mít život. Nebude rovné ostatním, bude to mít v životě těžší, nebude mít plnohodnotný život, bude vždy stranou... A když už má někdo těch dětí osm, je jasné, že to dítě ani nebude žít v dobrých podmínkách, což je ještě horší... Rodiče by neměli uvažovat jen ze svého pohledu, ale i z pohledu dítěte. Kdybych měla mít dítě, které by měo být hodně postižené, nenechala bych si ho, ne z toho důvodu, že bych se o něj nechtěla starat, to ne, ale z toho důvodu, že to dítě by mělo těžký život od samého počátku a nemohlo by s tím absolutně nic dělat...

Pěkná, hravá:-)

Should I stay or should I go,?
Should I cry or stay low?
My fate tears me apart
right from the start...