Slova se rodí z popela. Uvnitř se chvěje...žízeň...po životě.
A z mlčení...se znovu nadechnout...do slov naděje :).
Osobité řádky :)...

Hezký kontrast, síla sdělení...
Zasáhla... :).

Chvilky něhy a blízkosti, zachycené právě třeba v jedné vločce. Moc hezky jsi vykreslila romantické obrazy...

Z(a)tracená Duše: Koala: Leslie: Moc vám děkuju za překrásná slova. Velmi mě těší, že vás oslovila :)!

Skvělá :)! Realistický vhled... moc se Ti povedl.

Zařadila bych klidně jen do Ostatních, nebo jak píše Gora, poezie v próze... :).

Wota: Vojto, děkuju :)!

človiček: Tak to jsem moc potěšena :) :). Děkuju za hezký komentář :)!

zaseja: Podzim takový je... smutnokrásný :)! Díky za Tvou stopu :)!

Gora: Irenko, děkuju Ti velmi :)!

Dandy: Psavec: Děkuju, pánové :)!

Whetley: V čem Ti přijde zvláštní? Klidně to rozveď víc :).

Je v tom spousta bolesti. A možná i trochu smíření.
A naději, v podobě nově vylíhnutého motýla, do dalších dnů a let, Ti přeju velmi :)!

Ať je to čekání, co nejkratší.
I pozitivnější... :)!

Pobavils :) :)!

Dostala se...
pod kůži :).

Příjemné blues... a závěr... na jeden nádech...
Píše Ti to velmi dobře :)!

Vůbec, ale vůbec mi nedává smysl. Bohužel mě ani trochu neoslovila.

Milá a hezká myšlenka, nikoliv báseň.

Přeju štěstí při psaní dalšího :)!