Mno... co říct :-)
Na začátek: musím souhlasit se Sparkusem že by to chtělo trochu vyřešit s tím princ a král... To je asi jediné co bych vytkl...
Jinak to je velmi čtivé... žádné zádrhely (ani bych žádné věty neupravoval - jak je vytknuto níže) Příběh je poměrně poutavý... a nato jak to je krátké tak v tom je obsaženo docela dosti informací - tak uvidíme jak to bude pokračovat :-) snad se v tom nezamotáš:-)

A.R. ;-)

Mno  … co k tomu říct… :-D
Ač to je poměrně neuvěřitelný příběh a novinářka by asi sklidila jen posměch z bláznovství že něco takového vydala s titulkem ,,pravdivé“ je to velmi čtivé vyprávění.
Velmi lehce si to čtenář může vše představit a nemá v tom zmatek jako co tedy vlastně vypadá.
I když to je vcelku pochmurný příběh a na místě Jeffa Waloise bych na tom psychicky nebyl o nic lépe – což zřejmě většina z těch jenž tento příběh četli –, ani se nedivím že se (zřejmě) zabil, i přesto vše bych to zařadil mezi tvé klidnější, nenáročné příběhy. Což mu však nijak neubírá na kráse.
Veskrz jsem ti asi nic neřekl … ale co taky že jo :-D Vytknout není v podstatě co a čte se to velmi příjemně.
Tak zas někdy příště ;-)

Mno... Zabýváš se poměrně nepříjemným tématem. Ale je pravda že jaké to je, člověk doopravdy pozná až když to nedej bože zažije na vlastní kůži ale tak tomu je u většiny příběhů...
Jinak ti nemám co vytknout. ;-)

Mno... když začnu tím co se mi moc nezamlouvá tak to je ten názor že takovíto lidé nemohou mít vlastní názor. Podle mne to nemá spolu moc společného. Třeba jsi někoho takového potkala ale vlastní názor nemusejí mít i lidé kteří nešpehují.
To je asi jediné co bych vytkl.
Jinak se mi to jako zamyšlení nad určitou lidskou povahou líbí.
Máš pravdu že zrada od přátel bolí mnohem více nežli od úplně neznámého člověka.
- Když jsem to začal číst ... četl jsem to jako nějakou analýzu ale tento pocit se v první čtvrtině přeměnil jako kdyby to bylo součástí jakéhosi rozsáhlejšího příběhu ... to je pro mne poměrně zajímavé ... možná že jsem to začal číst s určitým očekáváním jenž ve mne vzbudilo to upozornění že se jedná o úvahu. ;-)

Mno...
Dá se to číst v klidu a v kuse ... nepotkal jsem nic coby mě nějako vyrušilo při čtení. Je to napsáno velmi jednoduše ... což u tebe není zrovna moc obvyklé ale je pravda že občasná oddychovka neuškodí.
A vlastně to je tak klidné čtení že tomu nemám ani co vytknout.
S představou situací jsem neměl žádné problémy a způsob nepsat to jako vypravěče mi k tomu i dosti sedí.
Toť odemě asi vše přátelé ;-)

Ať si každý věří v co chce ale možná právě pro to některé nebudu mít rád. Jsou víry které odsuzuji ale jsem ochoten žít vedle nich do chvíli nežli mě začnou přesvědčovat že jejich víra je lepší. (a podobně...)

Kladeš zde docela zajímavé otázky a ponecháváš je aby si je každý zodpověděl sám. Docela by mě zajímalo co koho napadne.
Jen bych se chtěl zeptat: On zabil svého otce?

Ty víš co jsem ti k tomu řekl ;-) Tak bacha na stromy ;-D

Mno ... :-)
Tak jdem na to ;-D
Co se mi líbí je i to že se poměrně velká část příběhu odehrává na přímé řeči ... podařilo se ti do ní dát hodně emocí a bez problémů vyjadřují vnitřní pocity dané postavy.
Jinak bych příběh rozdělil asi do tří částí:
1) Začínáš popisem jakéhosi prostředí které záhy ukončuješ a věnuješ se polapení hlavní postavy příběhu - čímsi - a dál pokračuješ kdy tam poprvé přišla a zmatek ve chvíli kdy si to vše začíná uvědomovat. (musím se přiznat že v tu chvíli jsem měl solidní zmatek v hlavě i já ... to se ti opravdu povedlo ;-) a vloudila se mi myšlenka zdali to dokážeš ke konci nějako ujasnit aby z toho nevznikl jen jeden velký otazník)
2) Nadále přecházíš do kapličky kam hlavní postava přišla s jakýmsi mladíkem a ... víš co se dělo ;-) ... zřejmě se právě tam poprvé potkala ta dívka s tím jenž s ním právě komunikuje. Odtamtud zničeho nic přecházíš k otci té dívky a k tomu kdy se s ním poprvé potkala ta postava v bílem. (v tuhle chvíli jsem už zapomněl na zmatek jenž mi způsobil začátek příběhu neboť zmatek jenž na mě zapůsobil zde to v klidu překryl :-D )
3) A na závěr jak jsem to pochopil:
- Jak na začátku popisuje to prostředí ... napadá mě zdali nemluví o smrti (svoboda,světlo,lehkost,) plus to že ke konci se opravdu o smrti zmiňuješ.
- Když ji oznámí že byla čímsi polapena ... napadá mě že se stala závislou na alkoholu což později na zastávce i docela předhazuješ. A to kdy tam byla poprvé ... kdy se poprvé opila.
- Ale to co se mi nějako nepodařilo pochopit bylo kdo je vlastně ten Kryštof, jak to je dlouho co zemřel a jestli tem muž v bílém náhodou není on... ale to by potom znamenalo že je velmi dlouho po smrti když se setkal i s jejím otcem a to jak jsi uvedla je už hodně dávno.
... možná mi tu něco uniká ... třeba to že přečíst si to pětkrát nestačí ;-D

Jinak to je velmi pěkné dílo ... pro ty jenž chtějí nad tím přemýšlet a mají čas.

Takže na závěr bych jen řekl že si čtenář u tohoto příběhu musí jen seřadit souvislosti přesně za sebe tak jak mají bít ... takže uspořádat ten zmatek jenž se ti tu šikovně podařil vytvořit. ;-) Jooo chlast je svinstvo.

(napsal bych sem toho víc ale nebudu šerádat prostorem pro kritiky ;-) jinými slovi ... má pamt není moc dobrá a tak nejsem schopen sem vepsat vše co jsem měl v průběhu čtení na srdci )

S pozdravem A.R.

Jo no ... a už vůbec nepříjemné je to že on se tenhle příběh tak nějako stal. :-(

Mno ... četl jsem i tu předchozí verzi a ač tato je taky dobrá ... ta předchozí se mi líbila o něco víc. Byla taková záhadnější ale pokud se nepletu tak právě proto jsi to přepsala.
To je asi tak vše co k tomu mohu říct ;-)

Jo ňadra namáhaná hnedka po ránu ... to je něco ;-)

Vítej zde na Psancích.
A myslím že jsi svůj úvod započal celkem slušně ;-)

Rád bych toho uvedl více ... ale takto se mi to zdálo. Je to příběh z mého snu ... nevím o nic víc nežli tu je napsáno.
Možná jsem to zde mohl uvést že se jedná o sepsaný sen ... tak se snad ze své chyby příště ponaučím ;-)
Děkuji za upozornění ;-)

Jo no. On když to člověk pak později upravuje tak už to je takové umělé. Nejlepší myšlenky jsou ty právě vyřčené ... ne vy které člověk horko těžko vymýšlel.
Něco je lepší ponechat v surovém stavu ;-)

Pěkně napsaný dopis :)
Myslím že i způsob používání určitých slov jenž se dnes již tolik nepoužívají dosti napomáhá přiblížit atmosféru daného roku v němž se příběh odehrává.
S pozdravem Váš důstojník :-D

Líbí se mi jak tu je vystižena ta poslední chvíle. Že pro dotyčného to může být neskutečně dlouhá doba ... a přitom pro ty ostatní jen zlomek. Líbí se mi to - stejně jako většina tvých děl. :)

Mno ... Námět je vynikající. Co se týče splývání přímé a nepřímé řeči, stačí zapojit trochu fantazii. Některé věty jsem sice četl dvakrát nežli jsem je správně pochopil ale to je způsobeno čistě mojí zastaralou technikou v palici :-D
Jinak k samotnému příběhu ... smutný (nejvíce se mi zžalilo té dívky jenž to vyprávěla), dokáže to člověka pohltit a vůbec ten začátek je velmi zajímaví což je dobré pokud příběh zaujme ihned od počátku.

(Bohužel už uplynulo trochu času mezi tím kdy jsem měl tu čest si tuto povídku přečíst a chvílí kdy píšu tuto kritiku (málokdy čtu něco víckrát) takže asi nic lepšího nenapíšu)

Asi jsem divný když jsem to pochopil. :-D Rejp :-D

To jo no:) Je to velmi nádherný příběh a velmi poutaví. Líbí se mi už jen ten nápad věnovat se něčemu takovému a obzvlášť to jak to je psané ... že se do toho téměř okamžitě vžiji. :)

Smutné ... A emocionálně velmi silné. Tedy aspoň pro mě:) Jen doufám že tenhle konec nikdy nezažiju - to bych se asi uchlastal :-D