Smutné a pěkné.
Tahle doba je jak ledovec který před sebou tlačí masu.

Moc pěkné
Jen básník nedokáže malovati slovy
Jak můza vletnout do podkroví
Mladému malíři dát ten cit
A růže jen tuží malována
Jak živoucí může být
Nad kamny obláček tetelící
Hrneček z cikorkou provonící
Vzpomínky rukou močných
živoucí tak,že placků vůně
se začla rosprostírat.
Vzpomínání,co vhání
do dětských let
Ach proč ten čas tak pospíchá

Člověk by neměl chtít,někomu úmyslně ublyžovat.
Zlo se vrací,kdo chce víc nemá nic.
Zajímavé

Někdy stači fteřina a věčnost se prožívá.

Moc pěkné

Jitrocel te rány zcelý
Pohádky jsou zapotřebý.
Mýty byly a dál budou
at číslovku máš lichou nebo sudou.
Jitrocel aš bude v klasu
Hladovému btáčku dopřeje hlasu.
Však lístky jitrocele,rozprostřené
do naděje.
Pohádka ta o čem bude
zda zrnko s klásku na mne
zbude.

Tragedie na které bohatnou bezcitní.

Jen se zeptej
řekla láska a stratila se docela
Je pěkná i smutná
Začátek z koncem nesese odpověd.

Pěkné,když obloha je nízko měsíc se koupe v louži.
jeden je i blízko.
Druhý touží

Co ztratilose s posledním stínem kterému slunce dávalo žívot
než padlo za obzor.
Slova co nechtěla toho dne odejít
aby naplnila sluch.proč?
S mrazivím nádechem noci ,jak vlčí duch,ne to ve smečce
vyjí vlci.
Něco svět opustí,něco zrodí.
Slova i otázky,myšlenky splodí.

Moc pěkné

Když hloupost vyklubese s úst politika,tak celý národ zanaříká. Jeto jak v půlnočním králostvý

S labutím okouzlením
Usíná se těžce.
Bere tedy jinou roly
a stává se běžcem.

V hladině jen bylé peří
zbylo po labuti.
Káčer s laskou,velkou
touhou ku běhu se nutí.

Zase fajn počtení.

Pro slunce co vjedno se zcelí
Pro ozvěny co mohou zmást.
Pro taje komnat.ponurost v útrobách.
Pro jiskru malou dá se véřit.
Že pod závojem řas oči planou
Pokut však tápat budeš v ozvěnách
Jiskra se vnich stratí.
V útrobách komnat .pohltí
Beznaděj.

Podivná dvojka kulík a sojka ,kdyby smí chodila
takby se i brodila.
Hnízdo jeho spíš jen důlek
Sojka to je jiný tvůrek.
Ale coby stát se může všelicos

Psavec: Bylo to tak pěkné že jsem místo pochvaly napsal tohle. To Rakovecké údolí je moc krásné a bledulí jetam tisíce i některé pod tím ledem,jezdím tam na kole.

Ze sněhuláka jen mrkev
zbyl co dal si zajíc na snídani.
Bělostné květy sněžene až
dechem větru zacinkají.

V údolí Rakoveckém
vledule pod příkrovem
ledu
Kde potok ševálý svým
korytem.
Koně dva tam v brodu
Ksobě nakloněna dívka
z mladíkem.
Tam kvetla láska z posly jara
v čase jednom

Když les se otevřel
v prostorná luka.
Ptačí zpěv
Tou krásou oněmel
když olší pupeny
slišel pukat.

V křídlech hřivnáčů
se odráželo slunce
však údolím
se nesl chlad.

Slzí tak dvě unce
to nedá se
nedá okoukat

Bez rumičku ,slinovičky.koukat z okna na lodičky.
Dat si táče jablečného.prodědu tak statečného.
S roušky semu mlží brejle.smutně jen poť sem sejre.
Chleba stvrdlý v zubech křupe,vzadech vzteky stoho lupe.
Aspoň kd,by bylo toby dědu potěšilo.
Ašmu stoho sténá v břiše s láskou myslí na Babiše.
.

No vzbuzujeto úsměv ale jeto k pláči.
Ten co vyrost znašich daní
Teť nám tu hrozí zbraní.