Pěkný popis věčného hledání. Líbí se mi "Dav rozpálený touhou sápe se z hlediště."

Dobrý, pobavilo.

Působí to na mě - "jaká doba, taková strava."
Jak jsem kdysi konstatoval:
Sejde z očí, sejde z mysli
asi už jsme nějak zkysli.

Dobře napsáno. Giacomettiho znám jen velmi zběžně, v sochařství jsem spíš na Rodina. Jeho Polibek nebo Brána pekel jsou úžasné.

I zcela vyprázdněné srdce se znovu naplní. A tak to jde pořád dokola.

Dal ses na horory?

Trefa. V této šílené době jsou někteří schopni nařknout ze sexismu i Křemílka a Vochomůrku.

To se nezapomíná. Jen ukládá do hluboké komůrky, kam člověk občas zajde a nechává se bodat a hladit zároveň.

Příjemný malý cestopis ve verších.

Je to opravdu magické. I ten obrázek.

Výstižné.
A to jsem ještě někde četl, že existuje závislost na sexu.

Volný verš není zrovna mým šálkem kávy, ale tohle je mimořádné. Silné, démonické.

Zasněný smutek. Pěkné.

Ten závěr mě dostal :)

Máš fajn kámošky.

Výlet do kraje za zrcadlem...

Tak nějak smutně komické. Ale dobře se to čte.

Ještě není nic ztraceno, pokud o tom dokážeš psát básně.

Přidávám se. Taky znám dámu, co by umluvila nebe i peklo ;o)

Ty bys se svým smutkem mohl vstoupit do našeho starého Klubu opuštěných srdcí sgt. Pepře ...