hele, Homére, já tvým básním pranic nerozumím, ale jako je pravda, že je ráda čtu, fakt ;-)

věřím na druhé šance a na odpuštění... protože ta opravdová láska dokáže pochopit... i chyby, které nelze v čase vrátit a napravit... držím pěsti, ať vše dobře dopadne... btw. snad není příliš nepatřičné vkládat sem koment...

krásná... křehká... opravdová... neskutečně skutečná... úplně nejvíc je to "svýma neklidnýma prstama
jsi poslepu pomalovala mojí duši - a já Ti jí za to ukázala"...
líbí a moc..

iluze: někdy slov netřeba... děkuju...

máš pravdu, někdy je zvláštní, jak se všechno kolem nás mění přímo neskutečnou rychlostí... jen ty jizvy v nás pořád zůstávají smutně stejné...

Gorwor: ;-) díky

annaav: děkuju

iluze: děkuju... i když... upřímně asi bych možná v tomhle případě byla radši, kdybys nesouzněla... ;-) díky a přeju nám všem, ať už je jenom dobře...

zabolelo.. ale je krásná ve své upřímnosti a opravdovosti...

tak tohle je hodně dobrý! i když tuze moc pravdivý... pobavilo :-) palec nahoru ;-)

myslím, že život nejenom ovcí je bezvýchodný... :-) dobré zamyšlení

Pajalord: díky za zastavení...

tak něžně krásná...

doufám, že ne moc dlouho ;-) bolí to, teď to hodně bolí... a paradoxně čas právě násobí onu bolest, ale jednou to přebolí a za nějakou dobu se téhle vzpomínce jen chápavě pousměješ... bolest je součástí každé cesty, učí nás. přeju, ať už brzo je zase dobře...

ou, bolí... ale krásně popsaný... cítím až v morku kostí...

oslov radek: díky i tobě, Radku

PrimaDen: děkuju ;-)

človiček: Meluzina: PrimaDen: oslov radek: děkuju za váš čas i vaše slova...

Došla mi slova.. ale ta tvá ve mně hluboce rezonují.. cítím..

Ten závěr je výbornej :-) v úžasným kontrastu s názvem, super :-)