DDD: děkuju :-) taková slova od tebe obzvláště potěší :-)

hmmm... tedy.. je výborná.. velmi povedené zpracování a úžasné obrazy - "nechala jsem tě u toho baru umřít, nekřičel jsi a já si přála, abys byl o trochu míň statečný" - tohle je nejvíc... pravdivá, uvěřitelná... smutná, ale cítím v pozadí odhodlání a sílu a to je dobře :-)

slavek: netřeba omluv :-) může zpříjemnit ten dnešní večer :-)

holka.přes.ulici: to je dobře, těší mě to :-) děkuju

Market30: Markét, děkuji, jsem ráda... potěšení na mé straně...

človiček: venku padá snížek bílý a vítr pořád sílí a pak je tma a bubák cestu zná... i po tmě :-)

slavek: slávku, děkuji...

wow... tohle je hodně moc dobrý... krásný kontrasty a jednoduchý pravdivý shrnutí na závěr... velmi povedená, silná, smutná...

krásná, něžná.. přiznám se, že mě ten název zprvu lehce odradil, ale nakonec mile překvapil.. nevadí mi ani ty profláknutý rýmy, protože motiv a přiběh básně byl pro mě silnější jak ty shluky písmen.. líbí se mi...

parádní obrázek onoho "veselého hororu" :-) a vlastně všechno je, jak býti má, když láska zůstává... hezké...

človiček: baví mě vlny... člověk pak má pocit, že skutečně žije, že hoří a zapaluje.. emoce jsou strůjcem všeho lidského bytí a konání :-)

shane: přeci ti největší umělci tvořili v té největší rozervanosti, z nesilnějších emocí vznikají nejsilnější díla... když tak prostě jenom ses, tak ses... ale k tvorbě je dobrá vášeň, žár a prostě hořet, až téměř shořet... a pak povstát jako Fénix a hořet znova a znova... jinak by to byla nuda :-)

shane: pravdu díš, jen někdy jsou city velmi iracionální a těžko se srdci vysvětluje, že druhou šanci nepotřebuje... :-)

ou, mám husinu a došla mi slova... nádherná, úplně nejvíc, klobouk dolů! hodně mě baví zpěvačka, s jakou energií a prožitkem zpívá.. tohle je opravdu výjimečný kousek, pohlazení pro uši i duši. ve stoje tiše tleskám a skláním se před tvým uměním...

hezky hravá i po letech :-)

tohle je dobrý... přiznám se, že na první přečtení neoslnilo, ale díky tomu tekoucímu soplu (což je všeříkající příměr aspoň pro mě :-)) a tomu "a já nemám kapesník a mapám nerozumím" jsem četla znova... a jako ty jo, má to svoji hloubku... a je to smutně pravdivý, že si ty hradby stavíme sami v sobě z vlastních snů a kamení... btw. všechno máme na dosah, jen jde o to, jestli překonáme strach a najdeme odvahu se toho dotknout...

jak to, že prázdno umí být větší než plno? když nevidíš své růžánky, zkus zavřít oči a uvidíš jich všude plno... jsou, možná právě teď odváté větrem slz, ale země je kulatá a vítr je zase jednou přinese zpátky :-)

shane: ach shane, baví mě tvoje verše a moc!

človiček: upřímné díky za tvá slova :-) jsou to přesně ty okamžiky, o kterých píšeš... když se zastavíš v čase a vnímáš všemi smysly...

shane: nejsmutnější je, že opravdu platí, že člověk pozná hodnotu toho, co měl, až když to opravdu ztratí... a život dál běží jak splašený kůň a nedává druhé šance...