moc pěkná, krásně plyne, krásné vyznání..

teď jsi ve mně vzbudil obrovskou zvědavost, to si tu někdo bude hodně lámat hlavičku, pěkná.. :-)

až přejedeš přes řeku zapomnění,
pak teprve dostane se Ti vysvětlení,
jak je to s falešnou tváří všech,
co zapalují nejen ve svátek dušiček, svíčky na hrobech..

.. také chodím, když srdce poručí a ne, když to velí zvyk..

Být chvílemi opuštěn a zapomenut, je moc fajn, taky to mám ráda.. jen to nesmí trvat moc dlouho.. pěkné :-)

to se ti velmi povedlo, ty příměry jsou skvělé, líbí..

Hodně zajímavé, dá se v tom vidět mnohé..

Může.. ale nemusí ;-) takže.. neviděla bych to tak zle :-)

Dobré, zahrál jsi na moji notu..

opravdu poutavě napsaná, určitě stojí za přečtení.. pointa mě překvapila, čekala jsem lehce něco jiného, ale o tom to je, umíš si navíc hrát s vykreslením obrazů a situací.. povídka mě jednoduše chytla

Tohle mě chytlo, pěkná myšlenka na hraní :-)

Zamila: hlavně, že se člověk zasměje :))

taron: a žít ho, je někdy pěkná psina ;)

taron: milá taron, vyrazila jsi mi svou otevřeností v tak citlivé oblasti dech.. co říct..? asi, že je dobře, že jsi našla nějaký záchytný bod.. at už ve víře v Ježíše, či v komkoli nebo čemkoli jiném.. každý bychom v životě takový záchytný bod měli mít.. protože nikdo nevíme, co bude po životě, o tom se můžeme jen dohadovat, ale prostě nevíme.. a at si říká, kdo chce co chce, pravdou je, že někdy prostě opravdu stojí za to, žít, třeba jen pro krásně modré nebe, úsměv dětí nebo pocit, když pohladíš kočku po jejím hebkém kožíšku.. a byla by škoda tu šanci zahodit.. ;)

..sebevražda, je kontroverzní téma, plné bolesti zvlášť pro ty, kterých se to přímo dotýká.. sama jsem dlouho přemýšlela, jestli o něm psát.. až mě k tomu rozhodnutí zcela náhodou dokopaly reakce v jedné diskusi na netu a i poté jsem přemýšlela, zda článek raději nesmazat.. mezi moje přítelkyně patří i ženy, které přišly tímto způsobem o dítě.. a srdce mi drásá hrubé a odsuzující komentáře jiných, bez špetky empatie.. navíc vím, co opravdově znamená slovo deprese.. jednoduše, není to legrace a nikdo, jak píšeš, by neměl soudit, pokud neprošel stejnou cestu, jako ten druhý..

Když mi v náručí téměř zemřel syn.. pamatuji, jak jsem v nemocnici, kam nás dovezla záchranka, vybírala okno, které mi pomůže to skončit.. Je to bolest, která zatemní veškerý rozum a všechny smysly.. člověk přestane vnímat, že má ještě další dítě, lidi, kteří ho mají rádi atd.. Někdy je těžký, udržet se na nohou.. moc těžký.. Měli jsme štěstí.. oba.

Děkuju Ti za komentář.. a at je jen líp ;)

Severak: jo, to zní zajímavě..

Je moc krásná a líbí se mi ten závěr, jak jsi nerezignovala na myšlenku, že život neskončil a ještě může být hezky..

ŽblaBuňka: jenom jako.. ;)) milý ŽblaBuňko :))

Midem: takoví ještě existují?? :) děkuji za zastavení ;)

Midem: teď jsem se musela pousmát :)) no, kdo by nechtěl :)) děkuju

vanovaso: v průměru?? ó nééé :)) díky :-)

Ještě, že nemusíme lámat ruce :)) Jo, Pawlowská hadr.. :))