Doháním co jsem zameškala.

Moc pěkná s ranní ospalou atmosférou. JE pěkné najít poezii ve všedním dni :-)

Moc pěkná. Rozervaná, upřímná.

Nad tou třetí mhouřím očko (jen nějaká muška) - i tam se mi líbí nápad s mečíky-čepelemi. Jinak mi to přijde prázdninově přemítavé a trochu smutné. Líbí.

Severak: To jsem asi neviděla. Jediný film, který si na tohle téma matně pamatuju je s Dustinem Hoffmanem a byl na mě trochu moc "divný".

Úžasná!

Moc hezká myšlenka. Nezapomínat na to, jací jsme byli dřív, i když nás čas a život mění. Je to důležité. Moc pěkná!

Severak: Rýma může být i k užitku. Nejsou kolem nás jen vůně. Vlaky, nebo asi spíš motorák, jsou dost specificky cítit. Doteď si lámu čím. Identifikovala jsem olej, asi naftu a taky jakoby nějaký kov... ale úplně tě chápu.
Mě třeba hezky voní tabák(nezapálený), protože děda míval takovou krabičku na cigarety a tu jsem u něj na návštěvě vždycky obdivovala :-)

Severak: U mě to funguje úplně jasně. Jsem na vůně, nebo jejich opak hrozně citlivá - až moc :-(. Někde jsem četla, že si dokážeme zapamatovat až 50.000 pachů.

Karety jsou krásné. Pod vodou vlastně "létají". Krásná je i tahle básnička :-)

Moc, moc pěkná!

První tři pohádkové sloky jsou moc hezké. Ale nebýt té poslední, nevstoupí tam (pro mě) ta pravá atmosféra snění, s malinkatou otázkou, není-li ta pohádka skutečná :-)

Nejdřív mě opravdu hodně odradily ty různé druhy písma. Pak jsem to překonala, a ejhle, moc pěkná báseň.

:-). Jo, v tomhle jsem asi chlap. Nesnáším nákupy. Moje nejlepší představa je vtrhnout do obchodu, popadnout, co je nezbytně nuté a ven. Takže naprosto chápu :-)

Dost krutá. Dost depresivní. A vlastně se mi líbí :-)

Ten pocit znám. Tu nicotu je těžké zahnat. Líbí se mi to s prodejem těžkého vzduchu do ciziny :-). (těžká voda by vynesla asi víc).
Je tam hezky znát ta zvláštní stojatá srpnová atmoféra.

Jen: vzduch tíhne? K čemu? možná spíš těžkne, ne?

Ó. Tahle moc pěkně romantická. O to víc, že nejsou použitá žádná velká slova, ale prostá, uřímná a výstižná.

Nádherná. Láska víc než touha. Ale i ta touha v ní je krásná.

Moc pěkná. Poslední sloka je pro mně zvláštní směsicí humoru (to spraví izolepa...) a smutku z posledního verše. Je někdy hrozně těžké přijmout změny, vylepšení. Aspoň pro mě. Mám pocit, že mi berou kus života. A tenhle verš mi to tak nějak připomněl.

P.S. Pamatuju si, jak na tomhle mostě tramvajáci zastavovali a náruživě nadávali chodcům, kteří tam neměli co dělat.

moc hezky podané ponaučení, čtu s úsměvem a souhlasím :-)

Yana: Děkuju moc!