Je to málo, nebo moc? Myslím, že je to malé všechno. Vše důležité, krásné. Jako je krásná tahle báseň.

Souhlas s Yasmin.

Konec s úsměvem a s moudrostí, ačkoliv začátek je smutný, nesplněná očekávání. Krásná.

Moc se mi líbí, jak dokážeš ve všední věci uvidět poezii a vetknout jí i zajímavou myškenku. Ty vlastně poezii žiješ.
Opravdu krásná. Plameny růží, to se mi moc líbí a vše ostatní taky.
Takže červené. Hm, taky bych chtěla, ale vždy mi z toho vyleze spíš jen nádech (na hnědých to není moc znát).

Přidala bych se taky.
Krásná. Nicnění je úžasný výraz, začnu ho asi používat. Můžu?

Bude líp. Aspoň tak jsem to u života zatím vypozorovala. Po bolesti přijde úleva. Možná ne hned, ale po čase určitě.
Upřímné a smutné.

Meluzina: Díkyu moc! Dost jsem se bála tam zatáhnout romantiku, ale neakonec jsem se neubránila smvému horšímu já. Ale snad to aspoň není přehnané. Navíc jsem holce utrápený chtěla taky dopřát něco příjemnýho.

Yana: Děkuju!

Moc pěkná :-)

Tedy, krásná je. Jen to prostě neuhodnu. Něco mě napadá, ale počkám si na rozluštění. Jestli bude :-)

:-) První sloka mi přijde trochu násilná (stavím, plavím), ale pak se to pomalu rozjíždí a druhá část mě úplně nadchla. Moc pěkné hraní se slovy a s myšlenkou virtuální lásky!

Nedá mně to, i když je to trochu mimo mísu. Tady je moc hezké video o rozdílnosti mužského a ženského mozku:

http://www.youtube.com/watch?v=SUmCRrKYwBQ

taron: Jsem ráda, že ti spravila náladu. To je víc, než jsem od ní mohla očekávat. Díky, tys zase mně podstatně zlepšila tu mou.
Děkuju i za to, jaká jsi. Pročítala jsem komenty u Proč tolik lidí nenávidí a chápu. Taky se snažím být upřímná a taky se mi to nevyplácí. Ale ono to jinak nejde, člověk je takový a moc s tím nenadělá. Hlavě tu buď s námi. Tady, myslím, jsou lidé laskaví a nenávist tu není :-).

Citlivě pojaté téma, hodně silné a aktuální. Jsem moc ráda, že jsem si to mohla přečíst. Je špatné být opuštěný jako mladý, ale je to opravdu smrt, být opuštěný jako starý člověk.

Davidsoft: Děkuju:-). Taky jsem ráda, že to skončilo dobře. Jinak bych asi trávila dětství jako polosirotek, s tatínkem v zavřeným za žhářství :-(.

slnečnica: Četla jsem to, tuším, v nějaké knize od Gerallda Durrela, a šlo o nějaké domorodce. A taky je možné, že ten zvyk už není, že už jsou zcivilizovaní. Ale ono je to spíš o úplně jiném přístupu ke smrti.

Promiň, nechtěla jsem ti tu báseň takhle "zanést" mým komentářem. Moc se mi líbí. Nezlob se :-)

Ale jo, tohle naprosto chápu. Jsou některé ženy (já to Bohu žel/díky nejsem), které muže naprosto okouzlují a uchvacují. Mám takovou kamarádku a je legrace sledovat, jak opravdu každý podlehne. Ale ona si to moc neužívá, bere to spíš jako prokletí.
Holt to chce naučit se toho "daru" využít :-)

Moc hezká. Upřímná.

A kruciš. Kdo umí, ten umí. Moc povedená.
Nějak se mi vybavila zmínka o tom, jak někde (nemůžu si vzpomenout kde) pořádají slavnosti, při kterých přiberou do party i kosti svých předků, tančí, zpívají a pak je pěkně uloží zpět.

Hodně emotivní, neotřelé obrazy, prostě moc dobrá.

:-)