Ano, ta je ze života. Když si tohle člověk uvědomí, je mu tak nějak úzko. Moc pěkná.

Naprosto skvělá. Tak trochu mi to připomíná texty Jiřího Suchého. Chtěla bych ji slyšet zhudebněnou.

Bolestná. A pěkná.

Vnímám to podobně jako Yana. Cítím v tom hodně zoufalství. Někdy to mám podobně. V mých pesimistických chvílích. Oslovila mne.

Tedy, už mi trošku dává zabrat ta Eichlerská čeština :-). Ale pořád se mi tam líbí. Jen to nutí člověka u čtení dávat pozor. Vyvíjí se to zatím zajímavě. Němcovy(učím se Eichlerskou češtinu :-)) tedy nemám vůbec v lásce :-). Líbí se mi střed kultury ELDR a té naší (tedy mě to tu naší připomíná, obzvlášť Alena.) Pokračování budu očekávat s nedočkavostí :-).

taron: Děkuju :-)

Krásná! Tahle je taková čarovná:

Celé je to tak krásně optimistické a konec to přehodí úplně jinam. Přesto krásná. Něžná. (Omlouvám se, nějak mi to vlezlo do upozornění na chybu). Tak teď na správné místo :-).

Teda, tahle je povedená! Poslední sloka je úplně skvělá. (Ne že by ty předtím nebyly).

Nápaditá! Ta se mi líbí hodně!

Jo, má to dost dobrou atmosféru. (Jako nekuřák si dovolím poznamenat, že by šlo takovéhle okamžiky prožívat i bez cigarety - pak by se případně odstranilo to časové omezení :-).

:-) V těch chvílích se všechno zdá nepodstatné. Ona přijde střízlivost :-). Je potřeba si to užít, dokus to jde... pěkná!

A bude líp :-).

:-) To jsou osudová setkání. Taky máme taky nalezence, ale nevím, jestli si našla ona nás, nebo my jí :-)

víme, že moc nevíme... ale můžeme se dozvídat. A dokud tahle zvídavé touha nezmizí, žijeme :-). Hezká!

Jj, žijeme jaksi napřed. Přítomné okamžiky prožíváme jen výjimečně. Asi by se to dalo napsat o trochu lépe, nejspíš mě malinko dráždí ta mravokárnost. Ale to je můj problém. Určitě mě to oslovilo.

Pozvolná kapitola, přesto mě donutila se zamyslet nad tím, jestli je lepší Esteřin pohled na svět, nebo ten Vinné révy. Hm, nevím, nevím. Kloním se spíš k naivitě a důvěřivosti :-). Hezká kapitola.

Dřív doufám ne :-).

:-D Hezká.

Jo, to je dobře podaný rozpor. Jedeme po svých kolejích a moc se vyrušit nenecháme. Klademe víc důraz na to v podstatě nepodstatné (práce) a míjíme to zásadní - zájem o lidi.