Hrozně se mi líbí. :)

Vladan: Děkuju moc, určitě zase něco sesmolím.. Vážně se mi tak dost uleví a aspoň mám pocit, že dělám něco konstruktivního a někdo to taky dokáže ocenit. :) (Vidím to na tenhle víkend, čeká mě pár náročných dnů :))

taron: to je krásný.. :) no, nejvtipnější je, že s tím sexem začal on a on byl taky ten, kdo se potom začal chovat odtažitě (mimo postel :)). Já s tím problém nemám. Tak snad nad tím také někdy zapřemýšlí a jednou se to dá do pořádku. Často mi připadá, že je z toho všeho takový rozpačitý a zmatený. No jo, já neříkám, že nemůžu najít toho pravého - ani se o to teď nějak nesnažím.. určitě se jednou objeví a já se na to moc těším.. :) a co já vím, třeba to nakonec je on, ale třeba také někdo úplně jiný, koho teprve musím potkat.. uvidíme. :)

taron: děkuji za komentář.. ale vůbec to tak není... :)) to, co jsem psala, hovoří ke všem mužům, se kterými jsem kdy něco měla (se ženatým ani zadaným nikdy nic) a kteří mi "pomohli" dostat se tam, kde jsem teď. Ten text se vztahuje i na delší a vážné (vážnější) vztahy, kterými jsem si prošla a byla jsem přesvědčená, že je to láska, ale ve výsledku jsem zjistila, že hlavní byl sex (a to z mé strany, ne, že by mě pro něj někdo využíval). Také jsem nikdy nechtěla oddělovat sex a city, ale právě zjišťuji, že mi to tak vyhovuje.. A právě o tom jsem psala - jak je to z mé strany celé "špatně" a jak se kvůli tomu cítím tak nějak zkaženě, zvráceně.. Jen jsem se u toho psaní soustředila na jednoho "milence" z poslední doby. Jsem si jistá, že zamilovaná do něj nejsem. S ním je to složitější, byl to můj nejlepší kamarád, ale teď je to všechno tak nějak jinak (z jasných důvodů :)). Proto např. ta část "Mám pocit, že postel je jediné místo, kde ti na tom, jak se cítím, skutečně záleží." Mrzí mě, že nám to pokazilo přátelství.

Vladan: :) Já moc nepíšu (spíš vůbec) a tolik se v tom nevyznám, takže jako úvahu jsem to označila hlavně proto, že jsem nevěděla, kam jinam to zařadit (jestli máš lepší nápad pro kategorii, sem s ním :)). A vůbec, cílem toho, co jsem psala, bylo trochu si zauvažovat a přijít na to, jak se tedy vlastně cítím. Utřídit si myšlenky a nějak to ze sebe dostat. Sžírá mě to už pár měsíců a teď jsem se konečně tak nějak odvážila si připustit, jak to tedy je, i když jsem to nejspíš celou dobu věděla.. Možná jsem se s tím chtěla tímhle způsobem (psaním) jen smířit. To už ale ani neodpovídám na tvou otázku, omlouvám se. Mám nějakou povídavou. :)

Docela se v tom poznávám.. A souhlasím, poslední čtyři řádky jsou skvělé.

Moc děkuji za komentáře a vážím si vašich slov i nabízené pomoci. Jsem víceméně smířená s tím, jak to je, jen mám teď nějaké náročnější a přemýšlivější období (že by podzim? :)).
Naštěstí, naproti tomu, co jsem psala, nějaké ty přátele ještě mám a ti dobří jsou ochotni mě poslouchat a pomáhat mi (i když dnes odpoledne mi připadalo, že všechny jen obtěžuji, proto jsem to tak napsala) - zrovna jsem se vrátila z moc fajn procházky noční Prahou a je mi o hodně líp, než odpoledne, kdy jsem tohle psala.
Mějte se krásně :)