Po třesku lásky vesmír ztich',
v úžasu i čas zůstal stát,
v závitech našich mozkových
začal cit velký kvapem zrát!

Stala ses zářnou hvězdou mou,
já kolem Tebe obíhám,
jsem jedinou Tvou planetou,
silou Tvé lásky připoután!

Ať je to moudrost věkem daná,
z nouze ctnost či co já vím?
Snaží se duše rozervaná
spokojit s tímhle úslovím...


PŘÁTELSTVÍ JE NĚKDY VÍC NEŽ LÁSKA

Když Láska jako plachá laň
do dáli kamsi odcválá,
nebuď hned na mne jako saň,
i duše má je zoufalá,
že takový to konec vzalo
a z toho,co dělilo nás
zbylo tak nekonečně málo,
vzpomínky krásné bere čas...

Nemysli na mne s nenávistí,
jen na to krásné vzpomínej,
má Láska byl cit ryzí,čistý,
teď konec je jí tutovej!
Když Lásky první okouzlení
rozplývá se zas v pouhé nic,
moudrý, kdo v přátelství je změní,
získá tím, věř mi, mnohem víc!