Působí depresivně, svou pravdivostí, umíš se skvěle vyjadřovat

Hm, myslím nemáme co oslavovat, žijeme ve svobodné zemi, často se zamýšlím nad tím, že velmi nesvobodní. Tolik zákazů, příkazů, směrnic, doporučených postupů, dodržováním všech nařízení, opěvováním a následně zneužíváním lidských práv a různých deklarací. Nevím utíkám od toho myslím že tahle doba je vesměs dosti nesvobodná. Myslím že když si to psala mohlo ti být i do breku, přesto myslím že právě tak jak si to napsala tvé nitro je svobodné, děkuji

vanovaso: děkuji

Orionka: skvěle vyjádřeno, ano teď to tak je, ale chvíli to trvalo :-) děkuji

nic moc: jasně, taky jsem balancovala dosti dlouho, než jsem pochopila, ale je fajn když touha je víc než strach, ten osud si stejně cestu najde

Birtiri: dík

Mlčeti Zlato: mám radost z reakce, je z ní znát že dílko je pochopeno úplně přesně

pilgrim: skvěle, ale trvalo dlouho než jsem si to ujasnila a zpečetila básničkou která mě najednou přepadla :-) děkuji

DDD: I mně :-) děkuji moc

:-)

no hezky, vtěsnat to do haiku je geniální a ta třepetající náplast je povedený obrat

Úplně mi neni jasný jestli to memento je hezká památka, asi památka s varováním, ale zaujala si mě :-) svojí básničkou

Líbí se mi a ten závěr naprosto sdílím

hm, asi tak, to rýmování je pro mě taková odrhovačka, promiň, kdyby to byly třeba tři sloky tak by to tak nepůsobilo možná, prostě na básničku o chaotickém snu je to moc uhlazený, ale to je jen můj pocit

jo_: ď jo :-)

jo, pobavilo mně to a hlavně po tom začátku jsem nečekala co se z povídky vyvine, dovedeš hezky popisovat, dovedeš udržet pozornost, pěkné, ale neporadím ti :-)

Prošla kolem mě smrt, fakt mě zamrazilo, čtu ji pomalu a vpíjí se, myslím že se ti povedla, aspoň ve mně vyburcovala představivost

Birtiri: kmotrov: Lajtwing: moonlie: nic moc: oslov radek: pilgrim: Děkuji vám všem moji milí čtenáři

Orionka: Jsem ráda žes zareagovala, protože tahle básnička vznikla právě jako odpověď na jeden tvůj nedávný komentář, odpověď tobě i mně. Paměť máš dobrou, já jsem ateista. A také máš skvělý postřeh, protože tohle dílko je opravdu hodně v kostce příběh mých posledních dní, ale protože jsem netrpělivá a dělám ráda věci který trvají chvíli, proto píšu básničky, na povídku bych neměla nervy :-) Je to ve velká zkratce a pochopit to asi můžu jen já, děj z toho nevyčteš. Ale to co se mi poslední dobou stalo a všechno co se děje kolem mě, mně nějakým způsobem dává smysl, že vše se děje z nějakého důvodu, nejsem ani fatalista ani věřící, ale jak říkám v závěru básničky, asi je lepší věřit, v osud, v to že nás někdo ochraňuje a proč ne andělé, proč ne ti co tu byli s námi a předčasně odešli, proč se občas nezasnít že třeba moje babička nade mnou bdí, i když tu už dávno není, kde je pravda? Třeba je všechno úplně jinak než jsem si doteď myslela a každopádně je fajn se nad tím zamyslet a připustit to, děkuji ti

Obsah mě opravdově pohltil, tak s ním souzním že mám pocit že jsem to již četla a to opravdu silný, jestli je to možné o to víc tvoji báseň chválím, protože se mi uložila :-), ve mně se uložila, no a jestli to nebyla ta báseň tak ten obsah, který mně osobně vůbec nepřijde smířený a poraženecký. A jestli ano tak smířený v tom dobrém slova smyslu, smířený s tím co nezměním ale s tím, že to změnilo mě. Je skvělá ta báseň a napsal ji ten kdo žije a nepřežívá. Jak říkám pohltila mě a navíc obdivuji styl.