Orionka: skvěle vyjádřeno, ano teď to tak je, ale chvíli to trvalo :-) děkuji

nic moc: jasně, taky jsem balancovala dosti dlouho, než jsem pochopila, ale je fajn když touha je víc než strach, ten osud si stejně cestu najde

Birtiri: dík

Mlčeti Zlato: mám radost z reakce, je z ní znát že dílko je pochopeno úplně přesně

pilgrim: skvěle, ale trvalo dlouho než jsem si to ujasnila a zpečetila básničkou která mě najednou přepadla :-) děkuji

DDD: I mně :-) děkuji moc

:-)

no hezky, vtěsnat to do haiku je geniální a ta třepetající náplast je povedený obrat

Úplně mi neni jasný jestli to memento je hezká památka, asi památka s varováním, ale zaujala si mě :-) svojí básničkou

Líbí se mi a ten závěr naprosto sdílím

hm, asi tak, to rýmování je pro mě taková odrhovačka, promiň, kdyby to byly třeba tři sloky tak by to tak nepůsobilo možná, prostě na básničku o chaotickém snu je to moc uhlazený, ale to je jen můj pocit

jo_: ď jo :-)

jo, pobavilo mně to a hlavně po tom začátku jsem nečekala co se z povídky vyvine, dovedeš hezky popisovat, dovedeš udržet pozornost, pěkné, ale neporadím ti :-)

Prošla kolem mě smrt, fakt mě zamrazilo, čtu ji pomalu a vpíjí se, myslím že se ti povedla, aspoň ve mně vyburcovala představivost

Birtiri: kmotrov: Lajtwing: moonlie: nic moc: oslov radek: pilgrim: Děkuji vám všem moji milí čtenáři

Orionka: Jsem ráda žes zareagovala, protože tahle básnička vznikla právě jako odpověď na jeden tvůj nedávný komentář, odpověď tobě i mně. Paměť máš dobrou, já jsem ateista. A také máš skvělý postřeh, protože tohle dílko je opravdu hodně v kostce příběh mých posledních dní, ale protože jsem netrpělivá a dělám ráda věci který trvají chvíli, proto píšu básničky, na povídku bych neměla nervy :-) Je to ve velká zkratce a pochopit to asi můžu jen já, děj z toho nevyčteš. Ale to co se mi poslední dobou stalo a všechno co se děje kolem mě, mně nějakým způsobem dává smysl, že vše se děje z nějakého důvodu, nejsem ani fatalista ani věřící, ale jak říkám v závěru básničky, asi je lepší věřit, v osud, v to že nás někdo ochraňuje a proč ne andělé, proč ne ti co tu byli s námi a předčasně odešli, proč se občas nezasnít že třeba moje babička nade mnou bdí, i když tu už dávno není, kde je pravda? Třeba je všechno úplně jinak než jsem si doteď myslela a každopádně je fajn se nad tím zamyslet a připustit to, děkuji ti

Obsah mě opravdově pohltil, tak s ním souzním že mám pocit že jsem to již četla a to opravdu silný, jestli je to možné o to víc tvoji báseň chválím, protože se mi uložila :-), ve mně se uložila, no a jestli to nebyla ta báseň tak ten obsah, který mně osobně vůbec nepřijde smířený a poraženecký. A jestli ano tak smířený v tom dobrém slova smyslu, smířený s tím co nezměním ale s tím, že to změnilo mě. Je skvělá ta báseň a napsal ji ten kdo žije a nepřežívá. Jak říkám pohltila mě a navíc obdivuji styl.

No, hezky, napsala si s neskutečným nadhledem něco tak smutného, žes mě úplně rozbrečela, připomnělo mi to pár knížek které jsem poslední dobou četla, nikdy jsem nevěděla že odchod z tohoto světa může být pojatý i humorně, vždyť je to vždy bolestné, napsala si to tak že by to člověk chtěl prožít, je to top básnička, zpracováním, obrazy, tématem, kterého ses nezalekla a zpracovala ho bravurně.

No teď to už to chápu, slova co lámou :-)

mám jen maličkost, říkáš mi slova co moje srdce láme, nejde mi to: slova láme, ale nikdo na to nereagoval tak třeba jenom já to blbě chápu, jinak se mi líbí tvoje básnička o zklamání