Taková...ze života, k zamyšlení...umění je čekat, větší, nic neočekávat, zajímavý počin

Něco na ní je :-) určitě povedeně vede k závěru

K anotaci:"Jistě stejně bouřlivé jako za mlada, řekla bych, ještě víc." Krásná báseň s úchvatnou metaforou

je mi z ní tak melancholicky příjemně, chci jít a snít, je s podivem co všechno dovedeš nacpat do pár řádků. Moc pěkné

děkuji vám za reakce a za čtení též :-)

prostě tohle je tvoje parketa, pobavit nás, jednou jsem tedy pijavici měla na noze, ale to nebylo moc fajn, bylo mi to odporný :-)

No jasně a ten poslední řádek tam musí být, jinak by ten příběh nebyl celý, no tomu se prostě nedá odolat...

Ve mně vyvolává takový ten pocit že dělám něco, vůbec nevím jak to dopadne, ale je mi z toho skvěle, aspoň tady a teď a proto se mi líbí

Leslie: jsem nadšená z tvého komentáře, upřímně

vlastně sleduju tu básničku od začátku a popravdě tady moje vnímámní básní zklamalo, možná že nechtělo pochopit, ale teď po tom co napsala Leslie a nakopla mě to beru, je tedy skvělá a mám husí kůži. Fakt zážitek. Tvoje tvorba pro mě stoupla a příčku. Příčil se mi ten neprimitivnější výklad a tím co napsala Leslie mě teprve odhalila obsah. Takže dík jí i tobě, fakt klobouk dolů a když sem si ji teď znovu přečetla má pro mě naprosto jiný rozměr teprve ji můžu komentovat...

těžce se to přiznává, když někdo tak život miluje jako já, ale máš pravdu a s básničkou souzním, bezvadná

hned první dva verše vcucnou, to proto že taky bydlím za mřížemi :-)

proč to tak bolí? protože nejsme z plastu a hlavně naše srdce nejsou z kamene, myslím že v závěru jsi vše vysvětlila, bohužel bolest občas dlouho zůstane, usadí se, zabydlí...moc líbí

taron: mám radost když tě tu vidím :-)

Ještě jednou všem dík za komentáře, potěšily

pro mě nádhera, až mě trochu zamrazila, ta pravda v ní, jakobych to nechtěla slyšet, ale vím že to tak je, akorát se mi někde ztratil zvuk, ale to je asi můj problém

moc se mi líbí, s těmi lekníny jsi zabodovala :-) a vůbec je tam toho víc, povedená, přečetla jsem ji ještě jednou aby mi nic neuniklo

Tichá krása...takový ten stav který tě pohltí a chce se ti kříčet že miluješ, všechno a všechny, jakoby se tě něco dotklo, pěkné

mě úplně pohladila, vnímám ten soulad, ten klid a je mi moc příjemně, v hlavě mám prázdno, v srdci milo :-) skvělý stav, tak mě skoro ukolébala a přitom je v pár slovech tolik obrazů, pěkné

vanovaso: děkuji, mám radost že se ti líbí. Myslím že to mám dobře