Stylem skoro říkanka. ale s moc vážnou tématikou, úplně mě ta slovenština překvapila jak umí být tvrdá

Přijde mi i bez hudby dost melodická, líbí se mi

Jo i takový je život..., líbí se mi obsah

Má náboj a věřím jí, mně se moc líbí je živočišná a plná elánu

často člověk hledá slova, znáš to určitě, po zhlédnutí krásného filmu ho strašně nerada rozebírám hned po cestě domů, ruší mě to, usazuje se ve mně a vstřebávám ho a chci s ním být sama. Tak to mám s touhle melancholickou básní, jejíž závěr je vyvrcholením a je nádherná

moc děkuji všem komentujícím, vážím si vás

DDD: Zdravím a děkuji za komentář, tvé komentáře mám ráda i u jiných. No ale stojím si za tím že když mám hodně vnějších vjemů :-) tak mě vůbec nic nenapadá, jsem v jednom kole, zahlcená životem. No a když se začnu trochu zklidňovat a není kolem mě takový šrumec, tak pak najednou přicházejí verše :-) Mám ráda obě období. V jedné mé "básničce" je na začátku: Mám ráda svůj klid i divokost koní... Děkuji ti

vztahovačnost stranou :-) ne dělám si legraci, tohle je moc fajn , je to opravdové, bolavé

jak krásně a rytmicky plyne k tomu svíravému závěru až mám z něj husí kůži a moc se mi líbí ten název a vlastně i verš-jen vítr z hor- ráda používám slůvko jen-je v něm zvláštní síla, vyjadřuje sice něco tak mimochodem, ale já vždycky tu sílu vnímám

Tohle je samozřejmě zajímavé a vím že spousta psychiatrických pacientů se opravdu nejlépe cítí za zdmi "blázince", tedy za mě jestli máš ještě o čem psát piš, ráda si to přečtu. Hlavně z toho cítím žes to opravdu prožila.

Jo tak tohle je jiná, předem vím o jakou asi rodinu se jedná a nemám problém a vlastně zcela souhlasím s obsahem a moc se mi líbí 4. sloka :-)

Smutné a krásné

Hm, mám ráda tvá moudrá dílka, líbívají se mi obsahově a i stylem si mě získala. S touto básní mám problém už v názvu. Za 1. proč 21. století, takhle žilo spousta rodin i v 20. století, za 2. spousta rodin v našem století takhle nežije a přesto musí pracovat a tvrdě se plahočit. Toto je báseň kterou bych očekávala od někoho kdo vlastně neumí žít v žádné době. Jsem možná zbytečně popudlivá, ale tohle je báseň přesně o těch rodinách, kterých je mi líto a kterým většinou člověk radou nepomůže, prostě oni jsou takoví, nešťastní, otrávění, sžírá je stereotyp, nemají žádné zájmy, žádnou životní radost a nejvíc ze všeho je mi líto jejich dětí. Promiň že jsem se takhle rozepsala, tohle je pro mě totiž docela zajímavé téma, které mě téměř vždy nenechává v klidu. Ale je to tak na debatu :-)

"malá" ale silná, pěkné

já si to prostě musim přečíst ještě jednou, mam ráda tuhle poezii, která dopadá na čtenáře zvláštně tíživě, hledám si v ní a nacházím, působí rozervaně, není v ní ale žádná sebelítost, beru ji jako sondu do lidské podstaty, tak asi a proto někdy působí až depresivně

příjemné

Je to takové milé :-) a to nemyslím špatně, rozverné, milé, doplněné autentickými obrázky, je to takový poetický výňatek z deníčku správné holky a ten závěr to korunuje, jo a doufám že nebude pršet a pršet a pršet

A mně se to zase moc líbí obsahově, jsou tam krásná místěčka a sýkorky, ty letí... :-)

jinak bych ji uspořádala, ale obsah se mi líbí

Skvělý, ten prostředek přede mnou běžel jako film, tak autenticky je to napsáno, moc se mi líbí ta část jak se smála a jak za ní nevlály vlasy :-) A vůbec, ta jízda ve vlaku, vzpomněla jsem si na svoje jízdy vlakem, na svoje sny a touhy. Teď už jsem nejela roky :-) Skvělý příběh s pointou na kterou jsem fakt čekala a moc mě nadchla