Ticho v tvé básni se mě dotklo a vlastně jsem ji četla třikrát, první sloka mě nadchla

Neskutečně milá letní atmosféra, cítím vůni, vnímám obrazy

Všem děkuji za čtení a komentáře :-)

Přeji z celého srdce múzu ;-) díky níž se dá napsat taková báseň

Moc hezká, kolikrát ještě zabloudíme? kolikrát budeme mít pocit znovuzrození? kolikrát se budeme ztrácet a nacházet...

Ta atmosféra hospody je nadčasová, témata aktuální a ten hostinskej vlastně znuděnej, ale trochu šťastnej je, ráda tě čtu tady!

puero: jooo, mám neskutečnou radost, přesně tak měl tenhle pokus zapůsobit, dvouřádkový verš který nás přes své neradostné sdělení zlehka dovede k radosti ze života, popravdě sama sebe v závěru vidím se sepnutýma rukama se smíchem vystavují tvář slunci, zářím, a opravdu mě těší že ses k tomu závěru nechal dovést a hlavně ho pochopil jak byl zamýšlen

Jarda468: možn jen bez nich by zanikl i smích a radost, vše je tak jak má být, děkuji za čtení a reakci

A mě tohle prostě baví, je to tok myšlenek, syrových, možná je tam ironie, výsměch, je tam to co si někdo třeba bojí i pomyslet a přitom je tam pravda, možná i černý humor a v některých částech textu se i nacházím, tak to mám já a tohle prostě je surrealismus, tak to vnímám já a ta drsnost se mi líbí

Psavec: potěšilo, děkuji

Hanulka: děkuji za zastavení a rozbor mé patetické básně

Leslie: vážím si tvých pocitů a empatie a ano dotýkáš se skutečnosti, není divu že závěr ti úplně nesedl, začátek přišel ráno tak sám ke mně a závěr jsem došroubovala, chtěla jsem aby vyzněla naděje a taky že chci zářit a ne se trápit, moc děkuji

Miňko: děkuji, děkuji…

LadyLoba: ten závěr měl evokovat právě tu cestu ke změně, vždyť já si to uvědomuju, moc děkuju

Mlčeti Zlato: děkuji za komentář a nahlédnutí do mužského světa…

Homeoffice a sex, zdánlivě je to to nejdůležitější z tý básně, myslím vidím hlouběji a myslím takový víkend a nejen víkend prožívá spousta lidí, nejnáročnější je jak z toho ven a neublížit partnerům a taky sobě...jak vůbec ven ze stereotypu ve vztahu

A mně se líbilo co jsem v něm našla a myslím ten pocit zná spousta lidí a je opravdu bolavý a je neskutečně těžké se rozhodnout co dál...

Je opravdu krásné napsat takové vyznání, je plné citu, obdivu a lásky

Vyjdu z domu a přímo proti vchodu na palouku ohromný rozkvetlý jasmín, teď zrovna samý květ a ta vůně, miluji období když kvete. A nejen kvůli jasmínu který rozhodně odkvete vnímám z básně počátek něčeho co je krásné a je zapotřebí si to užívat dokud to vzkvétá a omamně voní. Nemyslet na minulost ani na budoucnost, možná nejlepší je nepřemýšlet, to vnímám z té voňavé básně, ale taky vím že nepřemýšlet je vlastně to nejtěžší. Krásná báseň

Vím Leslie, vzpomínám na dobu dětství byly jsme tři holčičky a máma věčně sama a táta hrubián a alkoholik, ani nevíš kolikrát máma řešila ukončení vztahu, ale bála se co by bylo dál, zazlívaly jsme jí to, trápila se, ale nikdy ten krok neudělala. A nedávno jsem napsala básničku, kde se dotýkám okrajově toho tématu, příště ji vložím, je tam vlastně vysvětlení že chápu ty ženy. No téma je složité a taky vím že psychický teror je mnohdy horší než fyzický a rozhodně vím že se to děje a otázka proč, má mnoho odpovědí a oběť po úvaze asi nějaké odborné poradenství a podporu potřebuje