Ó, zastavit ten krásný okamžik. Moc krásná.

Jo trochu to působilo tak těžkopádněji než ty co jsem četla. Je vidět vývoj.

Á ,další z pera našeho prvního milovníka, nebo smutného romantika. Nebo skvělého básníka iluzionisty. Jasně že je povedená. Ale jiná než tvé ostatní. Ty se alespoň mně líbí víc.

Nouze naučila Dalibora housti. Tak uvidíme. Ale já jsem přesvědčená že tebe múza neopustí nikdy.

loner: V tvých básních nenacházím ani trochu smutku. Ale třeba je všechno jinak. Tak zase někdy. Zakládám si tě k oblíbeným aby mi nic neuniklo.

taron: Neboj, on je romantik a jestli přitvrdí tak vkusně. Dík za podporu. No, ale vlastně ty si taky zvědavá.

ARA: Já vím už si mi to jednou psal. Ale myslím že tady je. No ,ale popravdě když jsem to četla nechala jsem se unést tím, že je. A to pro BS je pozitivní, cítím jak to prožívá, a věřím jí to.

taron: Tak se ke mně přidej. Ne, dělam si legraci. Ale miluju ty jeho básně. To opravdu, zatím mě nikdy jeho dílo nezklamalo.

Je smutná a depresivní. Proč, jen proto že jsi citlivá? Napsala si, že tvým výplodům chybí něco podstatného. Řekla bych ano, teď prožíváš pocit marnosti,osamění a nepochopení. Ale počkej až budeš prožívat lásku a napíšeš o ní tak jako teď. To bude počtení. Těším se.

Melisa: loner: děkuji každému kdo se jakkoli pozastaví

loner: O lásce zase nemam ani jednu. To mi možná přijde smutnější.

Úžasné, jsem v očekávání Prvního hříchu.

Určitě, já ty rýmy také nehledám, je důležitý obsah a ten je tady bohatý. A je důležité jak se dílo čte. Ta tvoje báseň pro mě plyne nádherně.

Nečetla jsem před opravou, ale takhle se mi líbí. Oslavné poděkování.

Tak se budu těšit, opět si mě nabudila, těším se co přijde. Přeju ti mnoho úspěchů u zkoušek.

A tak se stalo, že eden pokračuje ve vás, ve vašem krásném spojení. Máš skvělé asociace.

Ó, ty první sloky, pravda, jako báseň nezněly mi. Však tady závěr korunuje dílo. Dík nad tím zamyšlením. Zpočátku jsem se snažila pochopit co chce básník říct. "Poslední rok života" jsem pochopila vše. Fakt pěkné dílo.Jo ještě :pak si neváží si.

Směj se, směj Ajdalas.
My s tebou budeme se smát,
ty budeš dál své básně psát.
A až si jednou tuhle budeš číst,
tvůj úsměv vykouzlí.
To jsem si jist.
Líbí se mi básničky vás mláďat, moc se mi tady nelíbí ten závěr, ale každopádně je to legrační a pravdivé. Tvrdý jak hrudní kost! Dík za úsměv, který si vyloudila na mé tváři.

No tak alespoň ti to připomělo něco známého. Nohavicu neposloucham a komunisty nepreferuju.

Ó, nádherná. Víc ani ťuk, abych to nerušila.