Štveš mě, slíbila jsem si, že už tady nikdy nezačnu číst žádnej román na pokračování. Bohužel začnu, je to pěkný!

Vau, dost dramatický. Líbí se mi.

I ty jedna. Čekala jsem co se skrývá za tím názvem. Jasně, nedej se, je to tak lepší. Nápaditý.

Jo, mně se to líbí. O těchto věcech přemýšlíme pořád dokola. Pravdu tady mají i ti, kteří píšou že život stojí za h.... . Bohužel. Nechci se tomu podávat, chci žít, radovat se, nepřemýšlet o špatných věcech. Ale to bych musela být slepá a hluchá. Takže je fajn, když se nad tim zamýšlíme, ale nakonec jaký si to uděláme takový to máme. A tu moc ovlivnit svuj život máme všichni. Ale ta realita stojí fakt za to h....

To věčné téma. Uvažuji racionálně, ale pravda, občas, nevím, nechám se přesvědčit, věřím. A pak zas uvažuju racionálně. Nicméně tvou báseň jsem četla jedním dechem a mrazilo mě z ní pěknou chvíli. Moc se mi líbí.

Směj se a škleb do toho odrazu,
duše tvá chřadne.
Nevím. Snad od mrazu.
Tancuj a zpívej!
Tělem svým klam.
Stejně nás nezmateš.
Na duši šrám.
Zrcadlo, to ano.
Malá krásná dámo.

Ayla: Víš co, máš pravdu, předělam to.

Mlčenlivý: alexis: Děkuji za komentáře a čtení

Začátek mě vtáhl, pak toho bylo skutečně moc, ale chápu, chtěl si toho moc vyjádřit. Důležitý že máš jasno, něčím sis prošel a zvítězil si sám nad sebou.

Nedej se, uvidíš, že zase bude lépe.

Taková osobní "modlitba", pěkné

Hudba dohrála a já četla znova, každé slovo jsem vnímala a na konci a ze závěru mam husí kůži. Dík za tohle dílo. Už dlouho jsem na Vietnam nemyslela.

Dobře si popsala ten pocit

Moc se mi líbí text, trocha nostalgie. A ten ragtimový styl je pěkný. Mám ráda když sem někdo vloží takové dílko. Moc jich tu není.

Dej mu jméno život, nebo jméno láska.
Ať ten krásný obraz naše smysly laská.
Vyvolává ve mně milé pocity.
Ten tvůj rám a v něm. V něm jsi vlastně ty.

Čtu jí poněkolikáté. Pro mě je to vyjádření lásky k životu. Chci žít, se vším všudy. Chci si užívat, se vším všudy. Ujíždí mi vlak, nechci si jen hrát, raději se oddělat.

Chceš názory na nevěru. Mimochodem tvoje dílko je opět zajímavý. Tvý myšlenkový pochody mě baví a k té nevěře. Dodnes nemám jasno ani já ve svém věku. Nevím, jestli to souvisí s morální disciplínou. Jsou prostě lidi který nevěrný jsou a budou, a lidi který by prostě nikdy nebyli. 1.Ti co jsou a budou samozřejmě ubližujou i sami sobě. Jejich nevěra nesouvisí s tím že nemilují. Oni milují, ale žijou takovým životem, že té nevěře nedovedou nepodlehnout. Většinou jsou to životní dobrodruzi. Prostě jsou divocí, nezkrotní a nedovedou krotit ani sami sebe, kolikrát si nadávají, bojují sami se sebou. 2.Pak jsou hazlové kteří jsou nevěrní jen proto že si tím něco dokazují. Ty předem odsuzuju. No a pak je ta skupina, kterou já pochopit nedovedu a to jsou ti kteří by nikdy nevěrní nebyli. A ty zase dělim na dva typy. 1.Ti, kteří jsou tou nejšťastnější skupinou mezi všemi. Jsou čistí, věrní, zamilovaní, vyrovnaní. Těm skoro závidim a nejvíc je obdivuju a věřim jim. No a pak ti,2. kteří jsou jen nešťastní srabové. Na nevěru myslí, ale nikdy by se k ní neodvážili. Ti jsou nejvíc ze všech skupin nešťastní. Tak moc jsem ti nemohla. Já závidím první skupině mezi věrnými, ale nejvíc chápu první skupinu mezi nevěrnými.

Ještě něco umíš! Psát krásný básně!

DDD: loner: Lössenie Eruzel: taron: děkuji za krásné komentáře a čtení

Já si tenhle románek vždycky přečtu ráda. Stále nás udržuješ v napětí a je to psaný tak čtivě, takže, líbí se mi to.