Musím s Prima den souhlasit, tomu také nerozumím. Jinak skvělá.

Já v to nevěřím, ale pobavilo mě to

puero:Překonal ses, díky ti. Já nechci utéct, vlastně není kam je mi tu dobře, ale...Já jsem vše co udělám vložila do toho posledního slůvka a já tu bitvu vyhraju. Já nechci být ostrov na pustém moři, v mém jádru sopka věčně hoří....Možná že vlivem litosféry, lépe by bylo s pevninou se spojit, lákám a vábím, pojď se pro mně projít...No prostě občas mam takový stavy. Je mi smutno, připadám si sama, je mi ze mě nanic a mam ty pitomý básničky jenom.

A já zase věřím, přijde
nepozvána. A věř mi
Zacelena každá rána
Barevná, jásavá rána

Tvé básně o smutné lásce jsou nej, bohužel mám pocit že proto že to opravdu prožíváš

Vysmívá se ti mrška múza
z ramene jí spadla blůza
popadni ji a nepusť více
ať máš dostatek inspirace.
Ta moje taky občas zmizí
pak komentuji básně cizí.

Hezká

Závěr je excelentní. Čím vším jsme mohli být, a hlavně čím vším chceme být. Musím si to číst dokola, hluboko, hluboko, hluboko! Nikoho nezranit, ale zasáhnout, zasáhnout, zasáhnout!

Ó, stačí mi číst báseň tvoji
víla do něhy oděna
nemusím mluvit, jen se chvěji
a klepou se mi kolena

LUKiO: Děkuji, jsi milý(-:

No a tak nějak podobně to tady máme myslím skoro všichni, ale nikdo to zatím takhle nenapsal. Povedené. Teď jsem si ji přečetla znova a je ještě lepší. Druhá a třetí sloka je nej, ale celé je to fakt pro mě takové melancholické.

Yasmin: taron: ŽblaBuňka: Moc děkuji za čtení a komentáře

PrimaDen: No skoro máš pravdu, vsadila jsem na tu poslední větu a to předtím jsem nějak usekla. Děkuji.

Nevim, nevim, stejně by se otřásli a jeli by dál. Jedině defenestrace, jinak to nevidim.

Jo, jo popsala si to dobře, taky se ve mně někdy hádaj, zmetci

Nachýlil se den, jdeme a máváme všem je vrcholem moc hezké básně. A navíc také si vážím každého dne!

Jo myslela jsem že narážíš na tohle, ale tak to určitě není. Dík za reakci.

Mlčenlivý: Vůbec nechápu

Mlčenlivý: Ježiš ty si byl poslední na koho jsem myslela, to by mě ani nenapadlo

Dlouho trvá vymazat ze svého srdce člověka, kterého milujeme. A i když už si myslíme že je to pryč, tak najednou zase vzpomínka zasáhne jak blesk z nebe. Že srdce se zacelilo, že může zpět do světa žen-to je moc hezké. Tak spoustu lásek a spoustu vzpomínek přeji.

Ale no tak pobavilo mě to, takové normální prázdninové putování(-:

Je to trochu podobné hře Život je sen, neinspirovalo tě to?