Ta první sloka nemá chybu, ale líbí se mi celá báseň, hlavně ta myšlenka co je v ní obsažená je mi blízká. Pěkné. (-:

Maličkost.Je tady, kvůli něj-tam je asi překlep. Jinak se mi to pořád líbí a budu čekat na další. Ale tak v klídku, začala jsem tady číst další román, tam tedy nestíhám, a na stolku mam tři knížky.

Prahu miluju, ale po pár letech života v ní jsem ráda ve svém maloměstě. Nicméně taky mám chuť ji opěvovat pokaždý když se tam ocitnu. Díky.

Nestůj, neskákej, nasedej
Vydej se prvním vlakem ranním
Pospíchej, ujíždí, chvátej za ním!
Za ním a za kým jistě ptáš se
Za životem! V celé světakráse.

Malinko depka tam na konci, moc krásný dílko.

Jsi bílou vránou mezi všemi
Indigové dítě jsi
Růdá růže
Zlaté slunce
Obklopena nebesi
Tvá otázka zřejmá
Proč není každá vrána
Tak čistá
Jak ty
Stejná!
Mezi bílými
černovrána
bolavá všechna naše rána.

Miluju tvoje básně

taron: Mlčenlivý: ŽblaBuňka: Děkuji za čtení a komentáře

Topit se v medu
z tvých něžných slov
chci dnes a denně celá.
Na retu visí otazník
tys žřejmě první milovník
víš přesně co by každá,
každičká dívka chtěla.

Tak piš,
my budem hltat tvoje slova,
aspoň zde na nás bude čekat
krajina snová pohádková.

Uf, už jsem až tady a fakt to stojí za to. Moc se mi tvůj román líbí.

Už teď víš to, co já zjistila až ve svém věku. Gratuluju. S takovou moudrostí bude tvůj život šťastnější. Hezké dílko.

Asi chcíply, jsou jenom v pohádkách. Super. Tak jsi vlastně tři v jednom. Něco v sobě máš, něco si myslíš že máš a něco ukazuješ. Neni to chcíply dobré víly z nějaký písničky?

Je krásná a plná skryté vzrušující romantiky. Moc líbí.

Musím s Prima den souhlasit, tomu také nerozumím. Jinak skvělá.

Já v to nevěřím, ale pobavilo mě to

puero:Překonal ses, díky ti. Já nechci utéct, vlastně není kam je mi tu dobře, ale...Já jsem vše co udělám vložila do toho posledního slůvka a já tu bitvu vyhraju. Já nechci být ostrov na pustém moři, v mém jádru sopka věčně hoří....Možná že vlivem litosféry, lépe by bylo s pevninou se spojit, lákám a vábím, pojď se pro mně projít...No prostě občas mam takový stavy. Je mi smutno, připadám si sama, je mi ze mě nanic a mam ty pitomý básničky jenom.

A já zase věřím, přijde
nepozvána. A věř mi
Zacelena každá rána
Barevná, jásavá rána

Tvé básně o smutné lásce jsou nej, bohužel mám pocit že proto že to opravdu prožíváš

Vysmívá se ti mrška múza
z ramene jí spadla blůza
popadni ji a nepusť více
ať máš dostatek inspirace.
Ta moje taky občas zmizí
pak komentuji básně cizí.

Hezká

Závěr je excelentní. Čím vším jsme mohli být, a hlavně čím vším chceme být. Musím si to číst dokola, hluboko, hluboko, hluboko! Nikoho nezranit, ale zasáhnout, zasáhnout, zasáhnout!

Ó, stačí mi číst báseň tvoji
víla do něhy oděna
nemusím mluvit, jen se chvěji
a klepou se mi kolena

LUKiO: Děkuji, jsi milý(-:

No a tak nějak podobně to tady máme myslím skoro všichni, ale nikdo to zatím takhle nenapsal. Povedené. Teď jsem si ji přečetla znova a je ještě lepší. Druhá a třetí sloka je nej, ale celé je to fakt pro mě takové melancholické.