Ok, tak teď se směju já, no necham ji tady, uvidim.

puero: Moc mě neuspokojuje že to vyvolalo smích))-.

V absintu se nachází thujon, ta básnička se mi líbí, někdy třeba s deckou vínka ze mně vypadne básnička, která se ve finále líbí. Zkusim absint.

Jo to je milé(-: hezky sis hrála

Jestli takhle uvažuje bezdomovec tak je mu vlastně hej(-: Líbí

Bude mít radost. Milé(-:

Takhle to je, tak se těším(-:

Unikla mi, no je fakt pěkná.

Až mám v očích slzy. Nádherný závěr.

Tak trochu zamilovaná to vystihla, tohle je láska. Tak trochu hravá.....

Přemýšlím nad ní, možná mi to došlo, promiň, je dost smutná.

A ty si byla vzhůru abys to takhle hezky popsala(-:

Ráda tě čtu, ale teď od názvu, přes rodičovství až na druhý břeh nechápu. Asi můj problém(/-:

Tak jsem se taky podívla na net jaký vliv a tak má vlastně mescalin a přečetla jsem si že ho začal užívat Jim Morrison když se dozvěděl, že při pokusu když nějak do pavouka dostali tuto drogu začal vytvářet naprosto chaotický pavučiny, kdežto po LSD byly ty pavučiny pravidelný, to ho zlákalo. Takže dík za hezkou básničku, je to moc hezký vyznání a taky za ponaučení.

Kam jsme se dostali?
Kam jsme se schovali?
Před pikolou za pikolou,
nikdo nesmí stát.
Proč už nechcete spolu?
Tu nejkrásnější hru hrát?
Hru na život a na lásku.
Pokládám si tu otázku.

Svůj život také dávám v sázku.
Slova vyřčená, létají ve vzduchu.
Schovali jste se ze slov v hluku....

Je moc pěkná ta báseň

Hr na ní- vrátila jsem se, tohle je jedna z nejhlubokomyslnějších věcí který jsem v poslední době četla(-:, nejdřív jsem si chtěla vypsat věty který se mi líbí a ztotožňuju se s nima, no stejně bych si to asi opsala téměř celý, ukládám si to a v práci vytisknu.

Jo to chápu že se chceš pochlubit, máš štěstí(-:

alexis: Alex: Devils_PIMP: Imber: taron: ŽblaBuňka: Děkuji moc za čtení a reakci(-:

DDD: Tyhle pocity jsou nade vše, je to něco mezi nebem a zemí, nabíjí mě to neznámou energií. A stačí tak málo. Vnímám ten pomalý svět který tu byl od nepaměti, který když jsi správně naladěný tě povznáší a naplňuje pocitem štěstí. Tady jsem já, tady něco zanechávám, tady mi to patří, tady mám zázemí a vytvářím ho i pro své děti. Jsem šťastná že to vnímám. A příšerně mě mrzí, že dům po mé babičce už nestojí, se vším tím " bohatstvím" které skýtal starou almaru, staré skleníky, půdu kde jsme byly se sestřenicí princezny a pavučiny byly naše závoje. No rozepisuju se , tak dobrou noc.

loner: Stýská se ti? Děkuji.