Mile mě překvapily vaše reakce, moc díky(-:

To se mi nestává, moc se mi líbí styl, v obsahu tedy přiznám se tápu. Teď jsem si přečetla co si psal v komentářích, aha (-:

Je nabitá pozitivním nábojem, vírou v cosi...Prostě se mi líbí

Ty dovedeš vyvolat úsměv na tváři (-:

ŽblaBuňka: taron: Devils_PIMP: alexis: Před domem opravdu máme vzrostlý jasmín, ta básnička mě napadla když jsem v noci usínala, byla jsem líná si ji zapsat a ona mi v hlavě zůstala přes noc, tak to jsem ji musela po malinkých úpravách hned vložit. Pa, pa a děkuji.

Dobrý nápad, tak uvidíme jak to všechno zvládneš.

Tvé druhé já sklízí mé sympatie
tvé druhé já číši do dna pije
své druhé já nech si přerůst přes hlavu
zažiješ s ním jisto jistě zábavu
čím více ho usměrňuješ
tím více sobě ubližuješ !

Ne dělám si trochu srandu, ta básnička je super a já taky mám možná bohužel určité zábrany a morální předsudky. Moc se mi to dílko líbí(-:

Ano, ano. Kdysi možná v tvém věku jsem snila o někom kdo by mi vždy na rozcestí poradil, no musela jsem se vždy s životem i s láskou vypořádat sama, a ejhle, jde to docela fajn, když člověk chce a má alespoň trochu z hůry dáno. Hezké zamyšlení.

Nevím jestli si chtěla vyjádřit to co já v ní čtu, ale tak se mi líbí, určitě má myšlenkou něco do sebe, i když to zpracování je malinko různorodé.

No, nemám skoro slov, malinko mi něco nesedí v té první sloce, ale jinak téměř vzrušující letní skvost.

Proč chodíme vlastně rádi na hřbitovy, čím je ta atmosféra připomínající, že tam jednou skončíme tak lákavá. Možná tím klidem, který ty duše nalezly, možná tím svlačcem, který objímá náhrobky. Kdo ví. Ta báseň je nádherná. Kde si to byla?

Připomnělo mi to jednu mojí, pláčeme nad mrtvými a oplakáváme vlastně svoji samotu. Líbí se mi moc námět.

I ty jeden, na co myslíš? Ne fakt mě to pobavilo i když je to trochu s hořkou příchutí ale bráno s humorem a nadhledem je to fajn

taron: Yasmin: Moc děkuji, tahle se asi moc nelíbí, nikdo nekomentuje )-:

No, to je moc hezký příběh. Přece je ten facebook k něčemu dobrý. Proč si mě ještě nenašel David Koller. No nejsem na facebooku. To je ono(-:

Ten závěr je působivý. No celá ta báseň. Taková bolestná.

Hned první sloka mě vtáhla, a vlastně hned první řádek. Můj muž říká, kecy, kecy, kecy. Říkat můžem co chcem realita může být úplně jiná. To jak se chováme vůbec nemusí souviset s tim jací jsme když budeme dobří herci zblbnem každýho. A to co je v nás, to víme jen my sami i když jsme hluší. A opakuju, líbí se mi jak píšeš.

Také myslím, že myšlenka v té básni přesahuje zpracování, ale to vůbec nic neznamená. Vítám tě a jsem ráda že "hledáš" zrovna tady na psancích.

Ten závěr je to nejlepší z básně(-:

Vítej, no je to trochu krkolomné, ale mám ráda, když je vyjádřena víra v lepší zítřky a láska k životu i přes zklamání.