taron: Sonett0: Vaše slova jako sluníčko působí na mě.

Lössenie Eruzel: Ve své reakci si vyjádřila mnoho. Nechť alespoň na chvíli ti slunce září, vymaže smutek ve tvé tváři, vysuší slzu na polštáři, nechť rozpustí se horkem všichni odporní lháři. Ať krásná tvoje tvář, slunci vstříc, více než ono, září.

Co si udělal? Jdeš dál. Právě přednesem se pozná podle mě dobrá báseň. A tuhle za dobrou považuju. Musí se číst pomalu a vnímat každé slovo. Zapadá v ní vše do sebe a místa jsou tam nádherná(-:

Dík, máš pravdu, dokonce jsem to první tak změnila(-:

je, jej znám ten pocit ohlodané kotlety, vyždímaného hadru. První dvě sloky se zdály tak pozitivní, pak to sklouzlo. Někam? Ale návratu je, to už já vím. Je to boj! Máš nádhernou schopnost vyjadřování. Ráda tě čtu.

Toť otázka. Taková kraťounká básnička a divil by ses jak se nad ní zamyšlím. Tedy je dobrá!

Stojí za komentář, jen nevím co napsat, to tak někdy mám, každopádně bodík (-:

Neuvěřitelný poeta je tenhle kluk, nádhera. Kdyby ses rozhodl vydat sbírku tak si ji koupím, a tímto zamlouvám.

No ta tedy je! Víš moc mi připomněla mě a mého muže(už před čtvrtstoletím). Jak jsem milovala takové chvíle. Naplněné láskou, důvěrou, nadějí i strachem. Obklopeni nekonečným vesmírem, skýtajícím spoustu nevyřčených otázek. Nádhera. Ať ti tahle láska vydrží. Dík za vzpomínku.

Už ji mám založenou.

Při čtení té básně mě jímá zvláštní děs, taková je ta báseň dobrá. Nicméně cítím z ní určité pohrdání, ale nevím čím. Fakt mě oslovila.

První část jsem nekomentovala, ale myslím že to, že mě přiměla přečíst pokračování je pozitivní, i když nebudu psát že by byla dokonalá. Ale tenhle díl se mi líbí a od 4. sloky to je bravurně vyjádřené. Tak to cítím já.

To co ta básnička vyjadřuje se mi moc líbí, vítej mezi námi(-:

Jo, jo, je hezké že si to uvědomuješ a moc hezky si svůj pocit popsala.

Jsou tam taková obrazná místa, skoro jako bych na té lavičce seděla

Je to vlastně jednoduché. Jo zajímavá básnička.

Taky se mi stýská, bohužel čas už nevrátíme. Moc milé(-:

Už to mám u druhé tvé básně, já tam nečtu prvoplánovaně jen o tom co je tam napsáno a proto se mi líbí ještě víc.

Určitě je to i stylem psaní. Tohle téma dáš nám všem a každý to napíšem jinak, ale Štiler to prostě napíše nejlíp. Je fakt smutná, dojímá mě a žes ji napsal aniž bys byl rodičem to je obdivuhodné. Tohle je jedna z nejpůsobivějších básních které jsem podlední dobou četla. A navíc se dotýká toho co mě dnes a denně děsí. Založila bych si ji, ale je pro mě svým způsobem příšerná. Je daleko mrazivější než nejhorší horor. Je poeticky na výši a dramatičností a stylem vysoce převyšuje ostatní tady. Tak to vidím já.

A ta část psána jiným stylem, ten krátký monolog mrtvého, ta vhání do očí slzy. Fakt bravurní dílo!

Taky se mi líbí

Taková pozitivní skepse řekla bych. Začátek mě navíc rozesmál i když to neni vůbec sranda. Tohle je tedy něco, fakt (-: