Hajzl jeden, experiment se mi moc líbí, je drsný a na nic si nehraje

Sakra, moc se mi líbí jakym stylem je napsaná, je mi opravdu smutno z jejího obsahu. Ale vzpomínej, i když to bolí, musim se unáhlit k takovým těm kecům jako čas vše vyléčí...vzpomínky zůstanou...bla, bla, bla. Ale věř mi jedno, jednou budeš šťastná a tvým štěstím budou ty vzpomínky. Budou kořením toho, co přijde.

Devils_PIMP:
a) já vím
b) proč
c) díky ti

loner: Vidím, nevidím, miluju vás, a tahle blbůstka je můj špás

PrimaDen: Ano, a já jsem se setkala se skupinou mentálně retardovaných a po pravdě jsem byla unešena z jejich bezprostřednosti, z jejich hrátek ve vodě i z jejich asistentů a k těm vozíčkářům, je čím dál tím více pláží kde je zajištěn přístup do vody právě pro ně. Jinak souhlasím i s DDD někdy je fakt legrace sledovat a objevovat podobenství s filmovou rodinou Homolkových i takové je možno vidět. Zkrátka miluji sledovat a miluji koupání v moři.

jde v té básni také o vývoj, o změně názoru, o určitou nostalgii, je v ní toho moc a pochopit dokáže jen ten kdo prožil, napsaná je navíc velkolepě a vypsat co je tam nej by znamenalo opsat ji celou včetně názvu, z téhle básně mě mrazí

taron: A nakonec proč ne? Je to inspirující a neni to jen o šmírování. Člověk se setkává s různými lidmi. Někteří jsou, ach bože, tak nekritičtí, jiní ve své kráse tak nenápadní, někdo je přehnaně vyzývavý, stydlivý....To je to co mě baví sledovat.A nejen na pláži. Třeba strašně ráda na někoho čekam v autě na rušné ulici. Lidé co procházejí většinou o tobě neví, je to zábava sledovat je. Taky ráda čumim lidem do oken.

Určitě zaujala

A proto je nutné
aktivně žíti
každičkou vteřinu
života ctíti.

taron: DDD: Je nutno to brát trochu s nadhledem, ale maličko pravdy je tam.

Tak tohle je úžasné

Je přesladká, ale má něco do sebe, líbí se mi, že básnický subjekt je chlap, pak musím říct žes to napsala přesvědčivě.

Jednoduché milé dílko na zamyšlení

No, tak toto je od začátku do konce nádhera

kmotrov: To je přesně ono, až mi z toho leze mráz po zádech. Hm, je opravdu úžasná a naše kreativita k tomu. Páni. Čím vším jsme mohli být, čím jsme a jak je naše žití pomíjivé, ale jak ho skálopevně milujeme a zmítáme se v něm.

Je nádherně napsaná, čím vším můžeme být...Já tedy jsem si ji přečetla prvně s tím jsem a pak bez toho a líbilo se mi to mnohem více. Je to jedna z těch, které jsem si četla nahlas.

Co vy jste za krajinu, konáte s pomocí čerta a máte hnědý ramena. Ne, dělám si srandu tohle je přesně ono, uspořádaná, pravidelná, v jednom stylu. Tak ať ti čert pomáhá (-:.

Čtu to ráda, ale teď nějak nestíhám. Líbí se mi obsah, to co napsal Vladan jsem zběžně projela, a je fajn, že to takhle rozebral. Máš to pro příště. Já si takových rozborů cením, ale nemám na ně čas.

To mě to nikterak nepřekvapuje. Obsah tvých děl má vždy myšlenku, styl je osobitý a čtenář si na něj musí zvyknout.

black.heart: Hlavní problém je v tom, že psycholog nemůže napsat léky. Proto dva lékaři. Když jeho možnosti selžou, pak předává pac. psychiatrovi a ten napíše medikaci. Ale měli by spolupracovat. V Americe je naprosto jinak nastaveno zdravotní pojištění. Jedná se o jakési alternativní psychiatry, jsou soukromí a drazí. K tomu žití v dneší době. Těžce se hledá mladému člověku smysl života, když je obklopen tím vším co popisuješ a s čím v podstatě souhlasím. Ale základ je vždy rodina. Podle rodiny se jedinec orientuje a vytváří si životní hodnoty a nachází smysl žití. A to by mohlo být zajímavé v tvé profesi. Znáš rodiče těch dětí a vidíš jak se chovají jak oni, tak tví svěřenci. Určitě nacházíš spoustu rozdílů a vnímáš jak už takoví caparti jsou ovlivněni rodinou.