Už chápu, že chápeš mé dílko. Tvoje královna Fantazie je opravdu bohatá a co teprve až si budeš jistý že miluješ. Věř hlasu srdce a žij svůj sen. Pěkné.

Dík za vstupenku do tvého mladého světa. Všechny ty tvoje texty jsou jako výňatky z nějaký knížky a byl by to možná hit. Aspoň mně to vždycky osloví.

Ano, dítě přece je osobnost, má vlastní názory a mnohdy z jejich jednoduchosti a přímočarosti se můžeme učit i my dospělí. Už to můžu říct, dvě děti jsou už dospělí a nikdy u nás nebylo slyšet, tomu ty nerozumíš, jdi do svého pokoje když se baví dospělí, naše děti byly součástí našeho života a bavili jsme se před nimy o všem a oni o všem mohly diskutovat. Můj syn kdysi ve škole ve slohové práci o výchově napsal. V naší rodině funguje demokratická výchova, možná ani nechápal jak mě to tenkrát potěšilo. Zkrátka jsou to rovnocení tvorové a jsou naší součástí, vnímají nás a časem zjistíme že nás i uznávají, pokud jim nic nevnucujeme a ke všemu si dojdou sami na podkladě poznání a vlastních zkušeností. Miluju sledovat růst dítěte. I když pravda někdy jsem měla i pocit že mi přerůstají přes hlavu. Fyzicky určitě neboť jsem malá. No a názorově, proč ne?

To se mi moc líbí, hezky jsi to napsal, a malá rada, uchovej si ty pocity co nejdéle!!!
Budeš to potřebovat. Čím větší děti, tím větší starosti a vztahy je také třeba hýčkat.

Úžasné, a já jsem to vzala víš, tak osobně, jelikož plnoštíhlá, tak jsem přemýšlela jaké to je když se to vyvalí. No tak asi krásné.

Tak...zajímavá asociace, přiznám se, že mi nezní moc přitažlivě, pak čtu...je to takové zvláštně původní, skoro neurvalé na začátku, tak to na mě působí, a to díky těm pecnům, představuji si něco velkého, ale pravda, že milého, chutného a lákavého naomak a poslední dvě sloky jsou fakt nádherné, autentické a obrazné. Tak nevím jestli se v tom teď sama vyznám. Ty snad jo. Pravda že by mě to nenapadlo, ale pravda že o to víc se mi to vlastně líbí. Jen mě překvapuje vyvalit, ale zase když pecny tak vyvalit. Musím jen chválit a tleskám za nápad.

Ó, děkuji, já myslela že s tím nesouhlasíš a překvapilo mě že jsem se spletla. A ne. Musím si to uložit.

Jo, já rýmy nevytýkám, Mně se líbí obsah. A je mi líto Kamilky.

Takový chvíle zoufalství a rozpolcenosti určitě známe všichni, je dobře o tom psát, vypsat se z toho a také pomoci druhým, najít se v tom textu a říct si nejsem v tom sám. A ještě, i u tebe nacházím spoustu zvratů, Tedy v tvých dílech. Od smutku, po radost. A to je to co se mi líbí. Už vím, že jednou....zase bude dobře a pak se z toho i já budu radovat.

Ó, to je ta tvoje žblabuňkovská, takový mám ráda

Krásný dárek, je vidět že jsi měl fakt radost, vše nejlepší, dodatečně?

Víly mam moc ráda, nevím proč, ale vybavilo se mi delirium tremens, asi ta myška. Víla co prodává múzy je flaška alkoholu. Ale to jsou jen mé dedukce. Tvoje báseň je pěkná.

líbí se mi tvoje poezie, moc

ten název to charakterizuje dostatečně, líbí

Všechno je trochu jinak než bychom si přáli? Umění je čekat větší nic moc neočekávat. Líbí se mi tvoje básnička.

A já čekala něco pozitivního, no toť otázka. Prý čas je nejlepší lékař, co bolí to přebolí, ne kdepak, čas ten nelze vrátit, proto to bolí, už s tím nic nezmůžeme. Milé a smutné zamyšlení.

Jenom aby bylo jasno, jsem už tady, četla jsem nepřihlášená. Možná trochu ty Květy z půdy. Četla jsem je tak před dvaceti lety, je to možný? Ale pamatuji si, že první dvě knížky byly zdařilý, pak mi to přišlo jako slátanina. A tenhle román zatím slátanina neni.

ŽblaBuňka: Devils_PIMP: Mayfair: taron: Děkuji za návštěvu a komentáře, byl to experiment, těší mě jak to vnímáte.

DDD: Původně v anotaci bylo napsáno, že takovou básničku jsem ještě nikdy neuveřejnila, nevěděla jsem jestli se to dá nazvat básnička, Právě to nerýmovaný se mi zrodilo v hlavě po ránu když jsme projížděli Apeniny a jak jsem to napsala tak je to tady a ten prostředek jsem dodělala jindy, no a je to znát. Moc děkuji.

No a já jsem zase matka podobnýho týpka, takže dík za počteníčko, přečetla jsem slovo po slovu až do konce. Do podobný šlamastiky jsme se taky dostali a ! já stála za svym chlapečkem a jsem na to hrdá, protože když to teď čtu bylo to tak nějak podobně a samozřejmě že jsem byla za výchovnou poradkyní tý školy a pak jsme to řešili u třídní která byla fakt děsná kráva. A když jsme tam otdud vycházely tak ta výchovná poradkyně mi řekla že Kuba může bejt hrdej na takovou mámu a že mi jednou bude děkovat. To už se stalo. A po čase jsem se dozvěděla že syn téhle výchovné poradkyně zemřel. Byl to fakt feťák a píchal si heroin, ale to už je jiná kapitola. Dík za počtení.