čtu a říkám si, no ta se mu opravdu povedla, krásně plyne, líbí se mi obsah, jen ta poslední strofa, myšlenku chápu, ale jakoby by rytmus zmizel a zarazila jsem se na ní.

originální včetně názvu, který mě tedy téměř odradil a to by byla velká škoda, moc pěkné dílko s perfektním závěrem

hm a v hloubi duše věříš že ne, bylo by to tak určitě nejjednodušší, ale....

líbí se mi už od toho názvu, láska neláska pod kýčovitými plakáty, postel rozdělená ve dva cizí světy a závěr, a i kdyby ne, ať je to jak chce, cosi mi to připomnělo, a nesčíslněkrát jsem si říkala je to naposled......dodnes mi mrzí že jednou to naposled bylo, dík za krásnou vzpomínku, a moc hezky si to napsala

vůbec to není blbina, je tak uklidňující a melodická, je to opravdové vyznání, nádherný je konec první sloky

Ó, vždy ti chválím obsah, to dávno vím že jsi dobrý, ale teď vyzdvihuji zpracování, takže u mě perfektní.

to je opravdu tvoje realita? jestli ano, tak vím, že uklidňování není na místě, říkat si hlavně že jsme zdraví, hlavně že se máme rádi, peníze nejsou všechno, to je teď k ničemu, je to boj při kterém se dá přijít o všechno, je to boj z kterého se dá i onemocnět, proto jen jediné, bojuj ! A ujištění, že znám pár rodin které to stmelilo. Napsala si to skvěle, asi by mě nenapadlo o tom napsat báseň.

Je tak zvláštní, neotřelá, že jsem si ji četla vícekrát. Tak asi má něco do sebe. A navíc jsem plzeňská rodačka. Voňavky, bouřtičky, povrnívá, hlavičky ve mně to chtě nechtě vyvolává asociaci na kočičky, a ještě mlíčko a fousky. Ale proč ne, představivosti se meze nekladou, vlastně se mi to líbí čím víc nad tím přemýšlím.

Toto jsou fakt smutné pocity z duše tvého pokoje, ale pravda, vždy je o čem psát, např. o tom že múza někam utekla a člověku je tak bolavě.....z vlastní zkušenosti, múza si s námi jen hraje někdy na schovávanou

Devils_PIMP: evelína: taron: děkuji vřele za reakci (-: těší mě to

Asi tak, čím více možností člověk má, tím hůře se v životě orientuje. Moře možností, fůra nejistoty. Souvisí to s inteligencí. Čím je člověk jednodušší, tím je vše kolem snažší. Tolik k tomu nad čím uvažuješ. Nejsi jednoduchý človíček o to to máš v životě těžší. A ještě, když dosáhneš toho po čem toužíš, není to začátek něčeho, je to něčeho konec. Ti co mě znají si asi toto přečtou znova, ale moje životní filozofie je úplně jednoduchá( asi zase souvisí s inteligencí)- Jediný důležitý okamžik v mém životě je teď a tady. Jediný důležitý okamžik v mém životě je nadechnout a vydechnout. A k tomu jsem se propracovala po takových úvahách jako je ta tvoje.

úplně vidim aranžmá v nějakém muzikálu a scéna s umrlci a tohle sborem pějou, docela mě to pobavilo

ano, ano, a proto já nesnáším když někdo řekne, to za našich mladejch let nebejvalo, tohle až řekneme tak to už budeme fakt nerudní starci

No, usmívám se, přes malinko krkolomností v textu jsem nadšena obsahem, ty jeden Žblabuňko:-D

Tohle dokáže jen DDD

Ano tvé básničky jsou oduševnělé a vůbec si nemyslím, že musí čtenář básni absolutně rozumět, důležité, že si v ní cosi najde a hlavně, může ji dnes vnímat úplně jinak než zítra. Každopádně píšeš zajímavě a ráda to čtu a vždy se nad tím zamýšlím.

ó, je úžasná a dráždivá

píšeš neskutečně laskavě či jak to pojmenovat, tak mile a hladivě jako nikdo jiný tady, skromnost stranou, ale chápu tě, takhle nějak to cítím taky, je to krásný únik a vlastně i úlet

Ještě jednou už ne anonymně tě musím pochválit, fakt se ti to povedlo.

Trefa, no kdybys to nebyla ty tak bych byla hodně překvapená, na otázku jak se pozná Dott si přečti otazníkovo komentář. Tak se pozná Dott.