ano ta poslední řádka je tak důležitá, líbí se mi to

da, da spíš taková hříčka

Nejvíc se mi líbí poslední miniatura, ta myšlenka v ní, celkově mi to přijde dosti depresivní, no proč ne

věčný prokletí, věčná kokotina, už chápu proč si pod nedávným dílkem napsala že ti vadí ten závěr plný naděje, ty to prostě teď cítíš takhle, cosi odchází a to nové je zastřeno beznadějí, občas to tak chodí, někdo tak prožije celý život, ale nepřeju ti to a dopřej mi abych doufala že jednou u tebe bude líp, jinak se mi to dílko četlo dobře.

ten zoufalý začátek a závěr plný naděje, to mám ráda takový zvrat v jedné básni a celkově se mi moc líbí

moc všem děkuji za zastavení a komentář pod mým dílkem

tak jsem se tady zamyslela na téma rozchody, co je vlastně těžší někomu oznámit že už pro nás není tím nej a nebo takovou pravdu přijmout, vždy je to těžké hlavně když ten druhý stále miluje, ale na druhou stranu je to vždy začátek něčeho nového, a tak jsem to chápala vždy, nikdy jsem se z rozchodů nehroutila, rozumný člověk ví že zase něco musí přijít, teď trochu odlehčeně, čím více rozchodů, tím více partnerů, tím více zkušeností, kdyby to bylo tak jednoduché viď, tvoje báseň se mi líbí, to jen já tady tak plkam.

noc promilovaná, noc psance, tak končí jedna moje básnička, tvoje je ódou na noc

myslím že se v tom dílku najde spousta lidí, uvězněni ve svém vlastním světě, jen alespoň trochu naděje bych ráda vnímala, nevnímám, přesto zaujala, ačkoli až chorobně depresivní

zase došel redbull, no život se žije na zemi a ne při letu, stojíš pevně nohama na zemi, ale létat je tak krásné a vzrušující, že, ano jsme kým jsme a nikdo na tom nic nezmění, náš život má sto chutí, sladkou, hořkou, slanou, kyselou, mdlou, palčivou, jedovatou..... a nejsladší je ve dvou i když nejslanější, taková "plná" je tvá báseň, plná různých chutí

jo mě se taky líbí, ale řekla bych že ty jsi taky zlobivý, ale ta báseň je fakt bez obalu a vzrušující

ano je to jen výňatek bez začátku a s koncem který dává místo fantazii a ten výňatek mi přijde vzrušující a mrazivý a moc se mi líbí

jo, jo nesmíme si nic nalhávat, ano je taková rázná a burcující a trochu řekla bych cynická

Hm, nejdřív jsem si říkala prodlužuje to a bude to o ničem, to bych ti křivdila. Děj to určitě má, po pravdě já tyhle fantazy s plamenama a tak moc nemusim, ale tady to zachraňuje život, jinak by to asi nešlo než něčím takovým, ale překvapuje mě tedy Rolland a jeho stříkačka, nejsem si jistá že bych ji v takovém příběhu očekávala, třeba pohár na vítězství, nebo na rozloučení a v něm uspávací prášek by mi připadal lepší ale to jsou jen mé názory, někdo jiný třeba řekne super.

a rozum zvítězil? nebo kdo? líbí

euforická bych řekla

Ale to je na delší vyprávění....v jednom mém dílku píšu miluji milovat sebe, miluji milovat tebe.....ano milovat sám sebe to neznamená vzhlížet se v sobě, to je základ lásky k celému světu, ten kdo nemá rád sám sebe, snad ani nemůže opravdu milovat, není to nic nového, ale je to hezké zamyšlení a určitě mě potěšilo. Kéž by to bylo všechno tak jednoduché, to by bylo lásky v celém vesmíru.

myslím, že jestliže jednou nás navštíví, už nikdy nezmizí, jen si občas s námi hraje na schovávanou, ale napsal si to mile

Leslie: těší mě tvoje reakce a vážně mě mrzí když někdo stále na cosi čeká, třeba se nikdy nedočká a co pak? pak už nebude vůbec nic, s tím pocitem bych nechtěla žít, přesně to bylo psáno jak taková agitace-žijte, dokud žijete(-:

hm, uvidíme, jestli bude ticho nebo hluk