jakási melancholie a krásná

pravda že jsem se u těch výstřihů taky zarazila, ale pak jsem usoudila, proč ne a dokonce se mi to zdálo jako docela neotřepaný výraz

a mně se ten klavír moc líbí, moc, vůbec klavír dokáže vykreslit nádhernou tklivou atmosféru, dík, za ten závěr hlavně, nesmíme hazardovat s láskou, ani s životem, vždyť víckrát už tu nebudeme, dík za zážitek, opravdu

je taková jiná než tvoje laskavé verše, četla jsem ji dvakrát, je i hlubší, řekla bych že se dotýká nejen tebe, ale našeho údajně nesebevědomého národa

haiku to není, a nejhorší jsou ti staří uslintaní kozlové, dobrý je to

puero: no vždyť puero je chytrý a bystrý kluk :-D o něm vím, že ví

já ti prostě závidím, tak, jestli je to tak jak dovedeš napsat, je to nadpozemsky krásné

přečetla jsem si teď poslední tvoje čtyři dílka, máš příznivce i ty co naprosto tvoje dílo odsuzujou, kupodivu já ta díla chápu a nemám z toho radost, protože vůbec nejsou pozitivní a radostná, jsou bolavá až chorobná a paranoidní, štve mě že je chápu, chápu je, protože občas mívám podobné pocity, na rozdíl od tebe bych se tak veřejně k nim snad styděla přiznat a to v podstatě obdivuju, jinak tam máš teda chyby, ale to jen tak na okraj

všem moc děkuji za zastavení, ta báseň mě přepadla při odstrojování vánočního stromku, zvláštní asociace, tak jsem to hodila na papír a pak vám všem

líbila se mi do té doby než jsem si přečetla že měla chřipku :-D je krásné sledovat milující osobu když spí, myslela jsem že blouzní z lásky, z nedostatku vášně, ze vzdálenosti milované osoby......, to by se mi líbilo víc a ještě ty jako sen

chřipkáček, jak něžně ho nazýváš hajzlíka, jinak fakt milé o něčem tak příšerném, to je umění

líbí se mi to, ačkoli tu přemýšlím co tě vedlo k napsání té básně a hlavně proč kýč, báseň v mé mysli vyvolává různé obrazy, žádný není kýčovitý

ano ta poslední řádka je tak důležitá, líbí se mi to

da, da spíš taková hříčka

Nejvíc se mi líbí poslední miniatura, ta myšlenka v ní, celkově mi to přijde dosti depresivní, no proč ne

věčný prokletí, věčná kokotina, už chápu proč si pod nedávným dílkem napsala že ti vadí ten závěr plný naděje, ty to prostě teď cítíš takhle, cosi odchází a to nové je zastřeno beznadějí, občas to tak chodí, někdo tak prožije celý život, ale nepřeju ti to a dopřej mi abych doufala že jednou u tebe bude líp, jinak se mi to dílko četlo dobře.

ten zoufalý začátek a závěr plný naděje, to mám ráda takový zvrat v jedné básni a celkově se mi moc líbí

moc všem děkuji za zastavení a komentář pod mým dílkem

tak jsem se tady zamyslela na téma rozchody, co je vlastně těžší někomu oznámit že už pro nás není tím nej a nebo takovou pravdu přijmout, vždy je to těžké hlavně když ten druhý stále miluje, ale na druhou stranu je to vždy začátek něčeho nového, a tak jsem to chápala vždy, nikdy jsem se z rozchodů nehroutila, rozumný člověk ví že zase něco musí přijít, teď trochu odlehčeně, čím více rozchodů, tím více partnerů, tím více zkušeností, kdyby to bylo tak jednoduché viď, tvoje báseň se mi líbí, to jen já tady tak plkam.

noc promilovaná, noc psance, tak končí jedna moje básnička, tvoje je ódou na noc