Hm, tak těší mě, a jestli budou tvoje dílka tak dobrá jako tohle tak je budu ráda číst, nápadité a styl se mi taky líbí.

Jů, to chci zažít! Ne, dělam si srandu, ale napsal si to opravdu tak že se do toho vžívám. Moooc pěkné. Včera představa, dneska laskání to se mi líbí moc.

Čtu druhé dílko od tebe, jsou to takové miniaturky, ale s nápadem a tahle je tedy pravdivá až, až...

Já vždy žasnu nad bohatstvím obsahu u tvých básní, takový pocit mám většinou, když tvá dílka čtu

Jo, řekla bych že mě zaujala

hm, líbí se mi moc jak si to období popsal, a taky si vyjádřil ten určitý klid který můžeme zažívat v teple, nebo v postýlce když je zima, mně líbí moc

Pobavils mě a to je na dobrou noc dobré, dík

Je dobrá, trudnomyslná, ty myšlenky v ní se mi líbí, i když z nich zbude jen prach...

No mám pocit že za tenhle text by se nemusel stydět ani současný oblíbený písničkář Tomáš Klus. Nejdřív jsem se tak usmívala a říkala jsem si, jé to je milý, no pak jsem si uvědomila že to je spíš nespokojenost co z té písničky cítím, pachtění za čímsi a nenalézání uspokojení a ti černí pasažéři...no myslím že jsem to pochopila správně, sic humornou formou, ale tvrdá realita našich všedních dní.

loner: Mě nebude, víš, ani po těle, ani na duši

Líbí se mi to a zamýšlím se nad tou skoro miniaturou, takhle bych to nechtěla. Stačí mi dvě křídla, však nechci spadnout, chci žár a nikdy nevychladnout, na každou otázku odpověď znát a u zpovědi se jen smát. A stůl chci klidně prázdný mít, jít životem a snít, snít, snít. Už jsem ti to psala? Asi ano, tak znova. Miluju tvoje básničky. Jsou tak milý, ze života, k zamyšlení a navíc! Jsou čím dál tím lepší!

No...husina...zvláštní styl tedy, ale nádherné, smrt nerada řeším, ale napsal si to opravdu krásně. Už ta bílá růže pro dceru...samotář v davu...a pak to souznění a nicota, ale nějak něžná, dojemná a pak ten závěr, opravdu mě to vykolejilo.

Někdo vidí a jiný ne, a tvůj pohled je mi blízký, hezké

Ráno má dětské oči, ano, to je úžasný nápad, to si budu pamatovat a chci aby taková byla moje rána.

Ó, tak na takovou báseň musím říct jen skvost. Jak se mi krásně četla myslím vystihuje můj výraz teď, ale ten neni vidět. Maximálně milá, příjemná, vypíchla bych co se mi líbilo nejvíc, ale to nejde, všechny sloky jsou hodnotné a závěr korunuje dílo. Znovu se láska s životem spojí....chceme žít, milovat, rodit děti, občas trpíme a stejně se zas a zas bezhlavě vrháme do toho víru. Geniální spojit lásku a život a přitom tak prostinké.

Máš v té básni opravdu krásné obraty, moc hezky plyne poutníče životem

Už chápu, že chápeš mé dílko. Tvoje královna Fantazie je opravdu bohatá a co teprve až si budeš jistý že miluješ. Věř hlasu srdce a žij svůj sen. Pěkné.

Dík za vstupenku do tvého mladého světa. Všechny ty tvoje texty jsou jako výňatky z nějaký knížky a byl by to možná hit. Aspoň mně to vždycky osloví.

Ano, dítě přece je osobnost, má vlastní názory a mnohdy z jejich jednoduchosti a přímočarosti se můžeme učit i my dospělí. Už to můžu říct, dvě děti jsou už dospělí a nikdy u nás nebylo slyšet, tomu ty nerozumíš, jdi do svého pokoje když se baví dospělí, naše děti byly součástí našeho života a bavili jsme se před nimy o všem a oni o všem mohly diskutovat. Můj syn kdysi ve škole ve slohové práci o výchově napsal. V naší rodině funguje demokratická výchova, možná ani nechápal jak mě to tenkrát potěšilo. Zkrátka jsou to rovnocení tvorové a jsou naší součástí, vnímají nás a časem zjistíme že nás i uznávají, pokud jim nic nevnucujeme a ke všemu si dojdou sami na podkladě poznání a vlastních zkušeností. Miluju sledovat růst dítěte. I když pravda někdy jsem měla i pocit že mi přerůstají přes hlavu. Fyzicky určitě neboť jsem malá. No a názorově, proč ne?

To se mi moc líbí, hezky jsi to napsal, a malá rada, uchovej si ty pocity co nejdéle!!!
Budeš to potřebovat. Čím větší děti, tím větší starosti a vztahy je také třeba hýčkat.