puero: ano, puero, pochopils to naprosto správně, je to prostě tak, co víc k tomu dodat

smíření, nečekaná pointa, nádherné(bílé a tiché)

víš, mně se líbí i s tím názvem, ve svém komentáři máš pravdu, ale takových lidí kteří tohle co ty nevidí je asi většina, nádhera v pár slovech

Ó Leslie, první část je mrazivá, ale pak se přehoupne a závěr, je úžasný a tvé dílko se řadí mezi ty, které nás vlastně mohou poučit a ještě je tak nádherně napsané, nedávno PetrK napsal také o odpouštění, ano zapomenout je kruté, ale odpustit, smířit se, vše urovnat aby bylo čisto....Takový lehký, jakoby mimochodem je tvůj styl a přitom tak plný myšlenek

teda! průhledná tma, píseň něhy, krásná je tvoje láska, oduševnělá a ještě vzrušující, jsem ráda že zase více vkládáš, máš dobré období:-D

ladit se to dá, ale podle mě je to milé až pohádkové a líbí se mi to, každá zvlášt a všechny dohromady jsou to roztomilé "holky"

je o pomíjivosti našich životů a našich činů, ale taky o volnosti a moc se mi líbí a vyvolává ve mně příjemné asociace

Hm, takové babičky už snad ani nejsou, sakra, už jsem dlouho neviděla takovou, kde jsou? v penzionech a v důchoďákách, debilní doba. Trochu bokem vždy si vzpomenu na svoji rumunskou kolegyni, při jednom rozhovoru na téma stáří a rodina, říkala:"Jste divní tady v Čechách, víc řešíte nemocné psy, jejich smrt a stáří a staré rodiče s klidem strčíte do ústavu." Skoro měla pravdu. Je mi smutno za ty babičky. No potom si asi už takové nezasloužíme, tak. Dík za zamyšlení a připomenutí mé oblíbené hrdinky z dětství, mimochodem moje dcera už jí tak nadšená nebyla.

inkoust: Ayla: DDD: ŽblaBuňka: Devils_PIMP: moc dík za zastavení a komentáře

je lepší mít pocit ohlodané kosti než nemít žádné pocity, drsná a líbí

připomnělo mi to písničku Holky od Dana Hůlky, nezkoumám jestli by šla zhudebnit, ale zní mi tak melodicky a pozitivně

zastav se okamžiku, ten pocit znám, líbí

Ano, to znám z tvých děl dobře, krásná místa, zajímavé a neběžné obraty, tady i moc milá pointa, ale sám si to napsal v začátku, ale to chce jen tréning

určitě má cosi do sebe, když úplně ne zpracováním, tak myšlenkou jistě

smím prosit s jablkem hříchu za zády, já to vnímám jak pozvánku k milování a pěkně hříšnému když začíná vášnivým tangem, odhodit zábrany a jen vzlétnout.....

Na toto téma básnička jednoho mého oblíbence tady http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=16721-do-blba-hledim
to se mi moc líbí

nejsem kritik a já tam náhodou vnímám dost toho co chceš vykřičet od beznadějných, bezcených rozhovorů ze slušnosti, přes zklamání v lásce, ale hlavně přes neustálý boj s vlastním nitrem, které jak máš dojem tě sráží na kolena a nenechá ti volně dýchat, všechno co se kolem nás děje je jen a jen v naší hlavě pravda, a jen svým zdravým rozumem můžeme bojovat, a ten boj je někdy moc těžký, spooustu věcí si zcela rozumně umíme vysvětlit, ale najednou zas a zas propadáme zoufalství z vlastní beznaděje, prostě se mi tvoje básnička líbí

Kakuzu, ty jsi strašně něžný a romantický, to prostě mám na tvých dílech ráda. Jednu krásnou zemi znám, slunce tam září, louky kvetou tam.... to mi to trochu připomnělo je to sice o zemi dětstství, ale dětství a sny k sobě mají blízko, moc se mi to líbí

Jo na ženu jsi to vyjádřila skvěle, to se mi líbí, pobavilo mě to, stejně si myslím že se do nich umíme vžít lépe, než oni do nás.

hm, zamyslím se, nic duchaplného mě v mé nedokonalosti nenapadá