zelva990: taron: Rezavá Plechovka: Devils_PIMP: dík za čtení a komentář

loner: Ne je starší, ale je fakt že i mě napadlo že bys ji mohl vnímat jako že jsem se něčím inspirovala

kmotrov: na to téma byla jedna z mých prvních básniček, už tady neni, jmenovala se strach a byla právě o tom, že mám ze svého štěstí vlastně strach, že mám strach o své blízké a o pokoře k životu, ale můžeme být jakkoli pokorní, slušní, mít čisté svědomí, osud je někdy krutý a nepěkně si s náma zahrává, děkuji za čtení a komentáře

skvěle popsaná touha

Jak jsem mohla napsat tak strohý komentář, čtu ji znova, hodí se do tohohle období a je úchvatná, už jen tím nápadem, o stylu nemluvě. Je tak nabitá touhou po životě a tím k čemu všichni pomalu směřujeme. Opravdu skvost.

určitě si prožila něco neopakovatelného a úžasného když z toho vznikla taková city nabitá báseň, jsou v ní naprosto skvostná místa, proč vlastně zakázané ovoce je tak lákavé a chutná tak sladce? proč vlastně zakázané, je z ní cítit nesmírné souznění, skoro záviděníhodné

ó, je tak plná naděje a víry v zítřek až mě z ní trochu zamrazilo, to jen strachy..... jinak moc hezká a navíc moje milovaná Praha

Něco na ní je, neni dokonalá, ale je emotivní, je v ní cítit láska, ta zoufalá, toužící a hledající.

Leslie: moc dík za zastavení a komentář, těší mě to

kmotrov: ano ten příběh je tam zašifrován, já vlastně nevím jestli ho někdo rozluštil, těší mě tvůj komentář a věřím že je upřímný. Jo a ještě dříve mé básně byly plné gramatických rýmů, je mnohem jednodušší tak psát. Teď je to nějak čím dál těžší. Teda psát ne, ale psát tak abych měla já sama pocit uspokojení. Mám desky plné, převracím dílo za dílem co vložit. Za chvíli přestanu vkládat jen pro ten pocit že vše co píšu stojí za prd.

nějaká zvláštní melancholie před půlnocí, ale hezkys to sepsal, dík za každý další dnešek...

Měla jsem pocit že máš. Piš dál. I smutně. Zoufale. Člověk musí dojít ke štěstí. Ale, pamatuj, život je moc krátký na to, abychom ho prožili ztrápení. Jestli máš strach že ublížíš, tak věř že teď ubližuješ sám sobě. Láska je krásná, ale! není věčná. A ještě, lehce se dá zaměnit! Se vzrušením, touhou a vášní.

Jsem láska? Zajímavý už ten nadpis. Je skoro plná zoufalství, vůbec tě nesoudím, není proč. Vnímám tu bolest, samotu a strach. No nakonec v tom závěru jsi to sama vyjádřila. Ten závěr je moc povedený a dostatečně výmluvný. Možná kdyby nebyl někdo by mohl namítnout, no a co, může si za to sama. Tím závěrem si tomu zajímavému dílku ale udala jiný směr. Moc povedené.

díky tomu co čtu v komentářích tak je daleko smutnější než se na první pohled zdálo, první pocit byl krásná nostalgická nálada, druhý výkřik zoufalce, nejsi šťastný, možná jsi moudrý, ale nejsi šťastný

ano je příjemná, tím že jsem se v ní nenašla a pohrdám těmi kteří jsou v ní schováni

Zdravím tě, taky jsem si na tebe vzpomněla. Ta zrada čiší z té básně. Přečetla jsem ji podruhé a dostala se mi pod kůži. Bolí to moc, když někdo koho považujeme za přítele zradí, kéž se rozplyne a více o něm nevíme. Jenže je to v nás.

Hm a je to psané tak, že bych nepoznala, že je to tvoje dílko, to je také kumšt psát mnoha styly. Každopádně je to aktuální a díky za náš relativně klidný střed Evropy. Líbí.

Jsem upřímně šťastná za takové články, nerada debatuju tady na psancích, ale k tomuhle se vyjádřit musím. Dnešní doba jakoby byla zaplavená neustálým malováním čerta na zeď, krize, zadluženost, nezaměstnanost, globální oteplování a teď ještě ve volbách vyhrává levice! Naše republika je oranžovo rudá, příšerné. Ne, nic z toho já nevnímám negativně, spíš mě to štve v tom smyslu, že jiní to vnímají všechno katastrofálně, protože ty katastrofy a to neustálý strašení jsou symbolem dnešní doby a v celém světě nejen u nás. jen bych chtěla připomenout, že levice občas v nějakých volbách vyhraje i v echt západních státech. A tyhle volby byly sice obrazem dnešní nespokojenosti, ale nejsou zdaleka důležité. Nicméně odbočuji, proto nerada takhle píšu. V osobní debatě je to lepší. Samozřejmě že za komunistů nebylo lépe. Žili jsme v socialistickém zřízení a doufám že nikdo z nás není sklerotik. I můj otec! teď již důchodce a za socialismu dobře placený montér, který jezdil po světě zcela upřímně řekne že se má dobře. Může jet kam chce, koupit si v obchodě co se mu zlíbí, může sledovat ohromné množství filmů které má ve své obsáhlé videotéce, může jíst co hrdlo ráčí. Jsou obá s mami důchodci a mají fakt solidní životní úroveň a uvědomují si to! Jak jsem ráda že mě vychovávali takoví lidé. možná bez nich bych teď taky fňukala, ale nemyslím není nad čím. To co mám teď, jsem prostě neměla nikdy. Takovou životní úroveň jsem nikdy neprožívala. A jsem přesvědčena že tak je to u spousty lidí, akorát se nechají ovlivňovat. Často se na tohle téma debatuje v různých společnostech. Nejjednodušší je si vzpomenout na koupelnu před pětadvaceti lety. Jeden kopřivový nebo žloutkový šampon, balzám z Maďarska a mýdlo Jaro. Na praní Palmex a stop. Toť vše. Rozhlídněte se teď po svých koupelnách. A po kuchyních a obývacích pokojích, vyndejte fotky z dovolené a srovnávejte. Myslím že je to nesrovnatelné. Stačí se podívat po ulicích na to množství aut, na to množství značek. Jsem přesvědčena že za socialismu by tohle všechno nebylo. I když by někdo mohl namítnout že míchám švestičky s hruštičkama. Ne. Jistě, že životní úroveň se zvyšuje úměrně v celém světě, ale kdyby zde byl socialismus, tak bysme byli pořád sto let za opicema. I když Gorbačov možná kdysi dal trochu jiný směr perestrojkou, možná to byla šance, ale naštěstí přišly revoluce a díky za ně. Rozhlédněte se po barevných domech, upravených ulicích, poslouchejte nejnovější hity, zajděte do kina na nejnovější filmy, tohle opravdu nebylo. Tolik šedi a tolik mlhy bylo za socialismu i když idea možná byla v pořádku.

tak jsem si to přečetla před spaním, jsem prostě teprve tady, ale to přece nevadí, čtu a jsem zvědavá jak vše dopadne, pár drobností bych měla, zaměřím se na to v příští kapitole, teď už se mi nechce, pořád líbí(-:

všem děkuji za zastavení a komentář