určitě mě zaujala

ngc 6334: PrimaDen: SSS: taron: ŽblaBuňka: díky za zastaveníčko

vždy si tě ráda přečtu, a často vnímám jakoby lehkou zranitelnost, nevím z čeho to vyplývá, třeba na to někdy přijdu

ano, musí se číst pomalu a vnímat, pak ten smutek je z ní cítit, víš, jako to srdíčko přepůlené v půlce, jednu část nosí ona a druhou on, a ta jedna půlka leží v koši mezi odpadem, ještě je, ale ne tam kde by měla být

jeviště překrývá bílá opona, nádhera, už se moc těším až hra o několi dějstvích začne, jaký bude žánr to se ještě neví, no povedlo se ti to

no, až mě zahřála, opravdu povedená, žádný kýč

všichni už všechno napsali, tak jen, taky se mi líbí

mě se to taky líbí, a myslím, že pro to tu jsou, ti kluci z plakátů a z filmů, ti hezouni, bez duše a líbí se mi ta nadsázka, vnímám ji tam

jakoby se ta báseň soustředila do poslední sloky, a pak se čtenář vrátí na začátek a ono to k ní vše tak hezky plyne, trochu melancholicky tedy, ale pěkné

Harmonie je v ní zřejmá, smíření, takový tvůj romantický styl

podle mě by stačilo to rozdělit do tří slok, a ejhle je to moc hezká básnička, neotřepané výrazy, moc hezky plyne a cítím z ní skutečně pozitivní, inspirující náladu

hele nápad je to dost dobrý, nejsi ale cizinka? jsou tam takový chybičky

může to bejt úplně jinak, ale je to skoro jako odpověď pro poslední báseň od Something Everywhere, přečti si ji, jo líbí se mi to

je to vlastně moc hezké vyznání, taková pozvánka do tvého světa, máš ji zařazenu básně/lidé, možná je pro všechny, ale myslím jen pro jednoho člověka

no, nástroj je vlastně přítel, většinou tě nějaký čas provází, myslím že jsou věci na kterých lpíme a nejsme vůbec materialisti, melancholická

nevím, zda jsi to nějak upravovala, ale mě to smysl dává, ten pocit že už už toho milovaného člověka máme nadosah( spíše je to sen) a on stále uniká a vzdaluje se a už se nejspíš nikdy nevrátí a zůstávají ty proklatě krásné vzpomínky

no to je moc pěkné

Toto téma bylo v jednom období mé oblíbené a vlastně víš, pro mě znamená, že stále cosi řešíme, že se jakoby neuspokojujeme tím všedním životem, že jakoby stále hledáme, pere se v nás rozum, vášeň, cit, ale také si myslím, že tím že to řešíme, tím si vlastně vysvětlujeme stav situace a moc dobře víme co jsou ty pravé hodnoty a že cesta zpět nevede, no někdy je skutečně těžké rozlišit zda bychom ublížili, nebo zda ubližujeme hlavně sobě, mám ráda tyhle básničky, takové ty na rozcestí....

spíš bych řekla pěkně hnusná nálada, taky je mi někdy zalejzavě, to je dobré vyjádření

traken: to mě těší