kmotrov: trefa, přesně tak to je myšleno, těší mě že si to pochopil naprosto přesně, a vím že to není žádné poetické veledílo, moc mě zlobí když někdo stále čeká až přijde jeho chvíle, na co čekat, že? žijeme jen jednou ta chvíle je tady a teď, díky

Ó, Maky
ten strom
mám taky.
Jak se může někdo v tvém věku dotknout tepla rodinného krbu a hledání smyslu života ve vzpomínkách, kdybys věděla jak často se vracím k tomu co bylo a těžím z toho když je mi bídně. A je mi vlastně fajn. Moc pěkné.

Už toho nech! Ne dělám si srandu, ale toto je přesně to co se mě dotýká, co vnímám a nad čím často přemýšlím ačkoli téměř denně sedím za volantem. Napsala jsem jednou blbost Smrťákovo nevěsty je tady, můžeš si ji přečíst jestli chceš a na podobné téma je jedna báseň od štilera, teď nevím název ale jsou v něm kříže, to ti doporučuji přečíst. No trefil ses mi do noty. A moc se mi to hezky čte, svým způsobem mám ráda když mě při básni zamrazí.

líbí se mi jak se vyjadřuješ o běžných věcech neběžně, opravdu milé, a navíc zvířátka a příroda ve mě také vzbuzují stavy, že nemůžu ublížit a musím chránit

přijmout sám sebe, překonat problémy, mít se rád, dnes to už půjde, to bylo tím že to bylo včera, sešel se den se dnem a stín je překročen, hezká básnička

Skvěle popsané jak se Selena spatrřila z Rollandem, a vůbec píšeš čím dál lépe, všechnbo musí jednou skončit, ale nevěřím že ji necháš zemřít

skvost, miluji básně plné naděje a víry v sama sebe a v lepší časy

TV(ty vole), při druhé sloce mě fakt zamrazilo, vnímám také ty pomníčky....a výkřiky....a vůbec nápadité a hlubokomyslné(-:

určitě mě to rozesmálo a navíc řekla bych teď je období hromadného trýznění lidu, rýmu má kde kdo, třeba to souvisí s tím jak jsme o svátcích " hřešili", trest!

miláčkové moji dík za zastavení a komentáře

Je hned několik možností, ale kmotrov to nepsal ani v jedné, dokonce by už ani nemusel být mezi živými, nebo by stejně nebyl tím, kým je( milujícím manželem) protože by se nechal zlákat laciným vyzývavým dekoltem. Tudíš básnický subjekt je rodu ženského.

Chápu tu báseň, bohužel občas také mám pocit že se takovým vlakem řítím, kam? Nejdepresivnější mi přijde závěr té básně, je umění včas vystoupit a začít svět vnímat jinak. Nenacházím moc naděje v té básni. A já ráda věřím že jednou bude lépe, takže úplně se s básní neztotožňuji, přesto se mi líbí a líbí se mi tenhle styl jakým je báseň napsána.

Ano, a ten konec korunuje tvé dílo, plné smutku a zoufalství

samotáři tiší, bolest a depresi vnímám z té básničky, nejhorší se ve svém smutku a hříchu uzavřít se do sebe, ta báseň my připadá jak ze žaláře

Taková sebetrýznivá, ale opravdu krásná. Nevím jestli se to přesně dá vyjádřit tvrzením čím člověk zachází tím také schází, ale pravda je, že úplně nejhorší je to, čeho se za života dopouštíme sami na sobě, ne ti druzí nám, ale my sami sobě. Těm okolo jsme schopni odpustit, zapomenout po určité době čeho se na nás dopustili, sami sobě nějak neumíme odpustit a ničí nás to čím dál tím více. Možná jen těm bez svědomí, možná jen těm bezcitným. pro ty je všechno snažší.

Trefa a teď se fakt válím, no popravdě po hektických svátcích, které sice začali operací a krvácením mé milé Kelinky(pes) ale! konec dobrý všechno dobré jsem teď konečně chvíli sama a je mi fakt hej. Sám s nohami na stole.....

vše nej do nového roku a žádná předsevzetí:-D

Fakt dobrej nápad, tvá báseň je vlastně hororová:-D, ale dá se chápat také jako metaforická.
Ale jinak se mi líbí zpracování.

do koho? je mi ho líto

Kakuzu: kde si to vyhrabal? je fakt že tedy drhne, když ji čtu zpětně, ale moc se mi líbí jakej jsem jí dala obsah, to jsem tedy měla dobrý nápad, musím se pochválit, a tobě taky děkuji