ty jsi pořád takový velký dítě, ale víš, je to vlastně milé, mimochodem ta o tom koni minule, jo vyjádřil ses tak, že tě chápu a docela si dovedu představit tvou lásku ke zvířatům, oni si to zaslouží, my lidé občas ne

přemýšlivý chlapec i když ti holt trochu hrabe, hold ti ale nevzdávám, i když upřímně, mě tvoje zpověď pobavila (-:

metafora? každý pacient si zaslouží šetrné zacházení, nejsme stroje

přesně tak ať si byl kdekoli s čímkoli, důležité je, že my to nějak chápem, jakkoli

Ó, jak to že tu je jeden komentář??? Tvoje báseň se mi rozlila až do konců prstů, celou mě pohltila, druhá sloka a závěr mě vtáhl tak že kdybych byla na blízku tak bych tě chtěla obejmout a ukonejšit, přečetla jsem ji znova a nemusíš věřit mám slzy v očích, a stejně vnímám že věříš a jsi šťastná svojí vírou

musím ti to napsat, dnes po probuzení jsem si na tvou báseň vzpomněla a dokonce jsem si pár slov přeříkávala, prostě tahle báseň se ti nesmírně povedla a jestliže se alespoň částečně dovedu vžít do někoho kdo má o sebe strach, tak ti věřím a vnímám každé slovo, každé má svůj smysl včetně rata a ratata

závěr toho tvého zvláštního chrlení se mi zdá skvělý, vždycky najdu něco s čím se ztotožňuju, pravda je, že jsou to hodně zvláštní básně, ale nacházim v nich hodně dobrý myšlenky

ó, to se mi stává často, úžasný závěr

je to jedna z těch čitelných básniček, dobře plyne a není žádné škobrtnutí v rytmu, o to je příjemnější ji číst, ačkoli ten obsah příjemný není

ok, tak ještě se sama sobě zasměju a už to dílko nechám

To co jsme vytvořili, to nás teď zachraňuje? není jen černých dní, skoro bych řekla že závěr mé nedávné básničky" Spolu " vyjadřuje to co nacházím v tomhle tvém díle, jestli je to tak jsi holka chápající, vyspělá a vlastně šťastná a ještě se mi většinou líbí jak píšeš

nějak jsem se nad ní zamýšlela, inspiraci jsi našel v japonské mytologii, trochu tápu nad tím patem, není žádná cesta? tahle báseň je napsaná tak že se mi nějak vetřela do mysli, už ji nechám spát (-:

ten závěr, z něj mě mrazí, čekala jsem námořníky, loď a mužské svaly a dostalo se mi ženského zoufalství, nádhera

nějaké ďábelsky nahromaděné napětí, možná i díky těm vulgárním slovům je zvláštně dráždivě zoufalá, tak ji prostě vnímám

závěr se mi líbí, takový monolog s jasným cílem, jo zajímavý monolog

to není špatná miniaturka, líbí se mi i dodatek v komentáři od m.

hm, velmi poetický děj (-:
můžeš ještě opěvovat že chodíš tak pravidelně

tuhle jsem tak nepřihlášená koukala na tvoji tvorbu, tahle básnička se mi líbí, obsahem moc, byla taková nedoceněná, stejně píšeš teď míň, ale je fajn že sem chodíš a třeba jsou ta dílka lepší než kdybys chrlila denně báseň

pochopila bych to jako zamilovat se?( myslím zamířit proti proudu času) ta báseň mi přijde taková metaforická, ale tím jak si ji situoval do tramvaje 22, tak nevím asi často tím směrem jezdíš, nebo jsi chtěl vyjádřit něco frekventovaného, třeba jen tvé snění, není nezajímavá

s tebou ani náhodou, nějakým způsobem ve mně vzbuzuješ respekt, to jsem se zamyslela nad tou básní, zřejmě hloupě, nevadí (-: