hele nápad je to dost dobrý, nejsi ale cizinka? jsou tam takový chybičky

může to bejt úplně jinak, ale je to skoro jako odpověď pro poslední báseň od Something Everywhere, přečti si ji, jo líbí se mi to

je to vlastně moc hezké vyznání, taková pozvánka do tvého světa, máš ji zařazenu básně/lidé, možná je pro všechny, ale myslím jen pro jednoho člověka

no, nástroj je vlastně přítel, většinou tě nějaký čas provází, myslím že jsou věci na kterých lpíme a nejsme vůbec materialisti, melancholická

nevím, zda jsi to nějak upravovala, ale mě to smysl dává, ten pocit že už už toho milovaného člověka máme nadosah( spíše je to sen) a on stále uniká a vzdaluje se a už se nejspíš nikdy nevrátí a zůstávají ty proklatě krásné vzpomínky

no to je moc pěkné

Toto téma bylo v jednom období mé oblíbené a vlastně víš, pro mě znamená, že stále cosi řešíme, že se jakoby neuspokojujeme tím všedním životem, že jakoby stále hledáme, pere se v nás rozum, vášeň, cit, ale také si myslím, že tím že to řešíme, tím si vlastně vysvětlujeme stav situace a moc dobře víme co jsou ty pravé hodnoty a že cesta zpět nevede, no někdy je skutečně těžké rozlišit zda bychom ublížili, nebo zda ubližujeme hlavně sobě, mám ráda tyhle básničky, takové ty na rozcestí....

spíš bych řekla pěkně hnusná nálada, taky je mi někdy zalejzavě, to je dobré vyjádření

traken: to mě těší

Viviana Mori: ok, jasně je k pobavení, tak taky byla zařazena, ale to co tam v ní našli tam je, ale já s tím taky kdoví jak nesouhlasím, a nakonec v poslední větě svýho komentáře jsi vyjádřila přesně to co si myslím já (-:

taron: třeba by nám Homér dal recept i na duši, třeba by to bylo něco podobného jako když se vaří držkovka, několikrát duši proprat, spařit v horké vodě, osolenou drhnout, kdoví jestli by to taky tak smrdělo jako když se vaří držky, díky, ale nemyslím si tedy že ty si ta z té básničky, ostatně nemyslím si to ani o sobě

PrimaDen: Sucháč: Je psána k pobavení, ale ve své podstatě je moc smutná

Jo chápu, nechala jsem se unést tím komentářem, občas to tak mám, to není žádný cynismum, já chápu v jakém rozpoložení je ta báseň psána, cítím to z ní, nehodí se smát se, já nerada

inkoust: vůbec jsem netušila že to tam někdo najde, mě k tomu dílku tedy inspirovaly hned dvě kolegyně, pak jsem to jen naaplikovala na sebe a hodila to do blbůstek a ejhle tys to rozšifroval, tak to žasnu

úplně mě tady rozesmál koment od Homéra, báseň pro kanibaly, pomilovat, vyrvat a upravit dle receptu, to by mě nenapadlo, jinak se mi ta básnička líbí

tvoje básně nepochopitelně čtu vždycky opakovaně, vlastně mě lákají, takže se mi asi líbí, trochu v nich tápu a snažím se o pochopení a to se mi vlastně taky líbí

a přitom dělání, dělání všechny smutky zahání, jsem zmatena, bane je to moc pěkné

no teda ten závěr )-: mam pocit jako kdybych ty tvoje dopisy už někdy četla nebo něco podobně divnýho, popravdě mě bys takovým dopisem neoslnil, já vim, že je pro Vlastičku, právě jí by se to možná líbilo, kolik si měl přítelkyň, ptám se abych věděla kolik dopísků ještě budeme číst ?(-:

jo, zajímavá

Je zvláštní ta určitá naléhavost myšlenky "přemýšlím o tobě" , z toho textu úplně nechápu o kom o čem, je tam toho víc, ale nevadí mi to