neomlouvej se, zase mě to tak vtáhlo a zase ta báseň tak gradovala k tomu závěru, takže za mě pochvala, přemýšlela jsem jak název bude souviset s láskou a ejhle, takže ještě fakt chválím nápaditost, jen první sloka mi úplně nezní

jo, tak ta se mi moc líbí, líbí se mi jak spěje k tomu jasnému závěru

z roku 2005, myslela jsem že je o metanolu

jo PD, povedená miniaturka, ty's většinou taková pozitivní a tohle je takový smutňoučký )-:

hele Adél, je to působivé, to určitě a jestli's to zařadila do básní tak asi to je báseň

Nedokážu na tebe přestat myslet
smířit se s tím že je konec
přestat tě milovat

Nedokážu to už ovládat
žít se zlomeným srdcem
v myšlenkách tě nemít
s tebou se nebavit

Nedokážu jít za tebou
jít s tebou ven
předstírat že je vše v pohodě

Nedokážu to a taky toho lituji
ale věř, že tě doopravdy miluji.

Ne že by se mi moje úprava zdála dokonalá, použila jsem všechna slova co v té "básni" máš, myslím že je to tak trochu lepší, nic ti nevnucuju(-:

je vidět že máš fantazii, já vidím padat sníh, ale ten příslib už taky vnímám, dík za to že jaro je alespoň tady

zvláštně negativistická a přitom o hledání, nevím čeho? vlastního svědomí, viny? na kom? nebo na tobě? nebo o požití bobulek pámelníku, křečích v břiše a operaci (-: vím že nevysvětluješ básně a nečekám to, mě stačí ev. moje zamyšlení ať už je vedle jak ta jedle (-:

jo, povedenej název, ale žádný vyznání by se nemělo znevažovat, jsi fakt číslo, ale milý

ty jsi pořád takový velký dítě, ale víš, je to vlastně milé, mimochodem ta o tom koni minule, jo vyjádřil ses tak, že tě chápu a docela si dovedu představit tvou lásku ke zvířatům, oni si to zaslouží, my lidé občas ne

přemýšlivý chlapec i když ti holt trochu hrabe, hold ti ale nevzdávám, i když upřímně, mě tvoje zpověď pobavila (-:

metafora? každý pacient si zaslouží šetrné zacházení, nejsme stroje

přesně tak ať si byl kdekoli s čímkoli, důležité je, že my to nějak chápem, jakkoli

Ó, jak to že tu je jeden komentář??? Tvoje báseň se mi rozlila až do konců prstů, celou mě pohltila, druhá sloka a závěr mě vtáhl tak že kdybych byla na blízku tak bych tě chtěla obejmout a ukonejšit, přečetla jsem ji znova a nemusíš věřit mám slzy v očích, a stejně vnímám že věříš a jsi šťastná svojí vírou

musím ti to napsat, dnes po probuzení jsem si na tvou báseň vzpomněla a dokonce jsem si pár slov přeříkávala, prostě tahle báseň se ti nesmírně povedla a jestliže se alespoň částečně dovedu vžít do někoho kdo má o sebe strach, tak ti věřím a vnímám každé slovo, každé má svůj smysl včetně rata a ratata

závěr toho tvého zvláštního chrlení se mi zdá skvělý, vždycky najdu něco s čím se ztotožňuju, pravda je, že jsou to hodně zvláštní básně, ale nacházim v nich hodně dobrý myšlenky

ó, to se mi stává často, úžasný závěr

je to jedna z těch čitelných básniček, dobře plyne a není žádné škobrtnutí v rytmu, o to je příjemnější ji číst, ačkoli ten obsah příjemný není

ok, tak ještě se sama sobě zasměju a už to dílko nechám

To co jsme vytvořili, to nás teď zachraňuje? není jen černých dní, skoro bych řekla že závěr mé nedávné básničky" Spolu " vyjadřuje to co nacházím v tomhle tvém díle, jestli je to tak jsi holka chápající, vyspělá a vlastně šťastná a ještě se mi většinou líbí jak píšeš

nějak jsem se nad ní zamýšlela, inspiraci jsi našel v japonské mytologii, trochu tápu nad tím patem, není žádná cesta? tahle báseň je napsaná tak že se mi nějak vetřela do mysli, už ji nechám spát (-: