ano, tam všude hledám a občas nacházím, nevím zda tebe, život ale určitě radost a uklidnění

ne, tak to nechci! líbí

to jsem nečekala, ale je to dobrý

neznám Kroměříž, představuji si ji rozvetlou, historie se snoubí s naší dobou a Svatava by měla myslím radost (-:

vzala mi dech, smrtí vše končí, nikde není důkaz že cosi začíná, leda bolest a smutek, opravdu povedená, jen mě trochu děsí

a přetrvala navěky, jen občas někam zmizí, je to úvodní báseň té sbírky?

miroslawek: já jsem k sobě upřímná až až, trochu s tebou souhlasím, bylo období kdy jsem vše řadila mezi experiment, zase se snesu k zemi a budu v tom pokračovat abych tě neiritovala (-:

konec dobrý, všechno dobré, vyjádřila ses že ujde, tak to taky je, pravda jsme amatéři, ale mně tvoje pohádka vykouzlila úsměv na tváři, začátek se mi líbil trochu víc, pak to vzalo takový divný spád, ale je roztomilá a myslím že by se dětem líbila, některé kreslené nemají o nic lepší děj, tak piš dál (-:

věř, jednou zapomeneš, do té doby popíšeš ještě spousty papíru, teď jsi smutná, ale i to přejde (-: tak piš, je dobře ty pocity ze sebe dostat

všimla jsem si tvých her se slovy, a navíc to je duchaplné, líbí moc

ŽblaBuňka: ráda tě u sebe vídám (-:

Jituše: vítám tě, zda jsem tě oslovila tak pokorně díky

miroslawek: děkuji za upřímnost, já o sobě nikdy netvrdila že jsem poeta, jsem prachobyčejný čtenářík a pisálek

zvláštní styl, mám pocit že už jsem ti někde psala, že se u poslední řádky sloky vždy zarazím, ale ta básnička se mi celkově líbí, líbí se mi co vyjadřuje

hm těžce se vyznáme ve světě zlém, když nevyznáme se ani sami v sobě

no je fakt, že čeho je moc, toho je příliš, už to není originální

ano, vybavila jsem si ty obrazy a o to více se těším, jo a hezky plyne

VolkodavKO: aha, no není nutné něco napsat, i tak děkuji za zastavení

ano, chtěla jsem také napsat krásná melancholická miniatura

miroslawek: myslela jsem že o opuštěném starém domě a atmosféře která mě obklopila na tom místě, mám pocit že ostatní to pochopili