..jen střípky skel odrážejí tu věčnost...a spousta dalších myšlenek mě upoutala, musím uznat že rozesmutněla a určitě oslovila...vypustili duhu do řeky a zhnusili se...vážně mrazivé téma, nějak se dotýká beznaděje, ještě se k ní vrátím, ráda čtu takové verše, možná pro to uvědomění jak je mi vlastně hej

hele u nás už nejsou plaché, ale splašené, všechno divoce raší, úžasné, večer vypadá zahrada jinak než ráno, po dlouhé zimě se nám jaro přihlásilo s plnou vervou, haiku ti opravdu jde (-: zdánlivě jednoduché, ale mně často nějaká slabika přebývá nebo chybí...magnólie je kouzelná

jen jsem chtěla podotknout že vyvolala úsměv na mé tváři, je taková miloučká a čistá, tak asi

ta láska z té básně čiší, mohla by to být i próza, na první přečtení jsem to tak vnímala, ale ne, je to báseň "jedna báseň", vyvolává v mé mysli zajímavé obrazy, použil si zajímavé obraty a ten začátek je fakt originální

Sucháč: moc dík za písničku a vůbec (-:

Sucháč: to jsem někdy řekla??:-D, díky moc

loner: jsi milý, ale jo myslím že to má myšlenku, ale je to blbůstka, ráda tě tu vidím, hezký den

je asi moc osobní, přesto jsem ji přečetla, tak ať je líp

jo, to je milé

úžasné, musím se usmívat, napsala jsem kdysi něco podobného, ale bylo to dlouhé a krkolomné, tady je pár slov a stačí to (-:

Devils_PIMP: no a ty seš od té doby DP a píšeš morbidní a hororové básničky (-: ne já vím že ne dělám si srandu, dobrý zážitek

jo to je dobrý, nářečí tedy nevim, ale je fajn když někdo takhle píše, mě se líbí ten obsah, doufám že to četl ten Holomek

luciferrus: nevadí, dík

Devils_PIMP: taron: přátelé, díky

Mamka: nepotřebuji GPS máš recht bez ní stejně byla větší legrace

miluju místa kde se to těmito "poklady" hemží, jsem staromilec a nějakým způsobem mě vzrušuje že naši pradědové nám tu cosi zanechali a my to opatrujeme a vážíme si toho... touhle cestou šli, ten kámen měli v ruce a ten jejich "pomalý" svět v tom našem hektickém vyplave na povrch a je mi nádherně, proto mám ráda takové básně, zas a znova si to uvědomuji

no mě spíše děsí, mám paměť jako slon a tohle je pro mě vzpomínka na beznaděj roku 1968, nedivila bych se najít to v nějaké samizdatové literatuře

Hele připomnělo mi to cosi z dětství. Bylo nám čtrnáct a něco podobného co popisuješ šlo kolem nás, je to fakt dávno, ale ač se to tenkrát nezdálo, já dostala tu správnou kartu. Teď už to můžu říct, tenkrát jsme ani jedna netušily že to tak bude. Dík za vzpomínku. A drž se toho závěru. Víš vše se neukáže za rok, ale za roky(-:Mám ráda takové básničky.

hele mě to taky pobavilo a moc, i když je to poněkud morbidní, povedené, včetně zařazení do sbírky, a to vyústění v závěru, fakt dobrý dílko ((-:

hm no cítím tam ten emotivní náboj, dalo by se přiklonit ke klukům, ale já jsem četla tvůj profil takže úplně formu neřeším, důležité jsou ty nezvládnuté emoce a depresivní podtext