mám ráda tyhle " úvahy" ve verších, tedy musím uznat že hned první sloka mě vtáhla, ta je nejpovedenější, jinak jasně je to taková rýmovačka, ale s myšlenkou s kterou se naprosto ztotožňuji. Také nesnáším přetvářku, lež, neupřímnost. Jen já zastávám názor, že mládí je pořád stejné, jen žije v jiné době a ta doba si ho nějakým způsobem formuje. Jestli mě chápeš, nezastávám názor že dnešní mládeš je horší než dříve, je jen jiná, zformovaná jinou dobou.

ano, jak píše taron, má spád, ale tvoje básně se přesto musí číst pomalu a vnímat každé slovo, bohužel ta forma právě jakoby nutila číst ji jedním dechem, já už to ale vím, tak čtu pomalu a vnímám a tahle je vydařená

nacházím tam toho víc, no jsou tam taky čtyři otazníky (-: ale celkově se mi to docela líbí, takové nevyřčené cosi, ať si každý doplní, já jsem si také doplnila

přečíst si tento verš pomalu a procítěně a nacházím zvláštní hloubku, lehkost, kvalitní vázaný verš

první sloka je úchvatná, závěr je povedený, druhá sloka je zvláštní, no ale čtu si ji znova nechci ti křivdit, náhodou se závěrem hezky souvisí, jo (-:

vítám tě, pro dnešek je tam toho nějak moc, ale uvidíme s čím přijdeš dál

vážím si lidí se zkušenostmi, tedy i tvé JUDr.Coury, ale zpracování mě úplně nezaujalo

nad tvými dílky strávím vždy celkem dost času, takže asi tak, vždy mě něčím zajímají, čtu si je dokola, hledám v nich, musím říct že v nich hledám člověka radka, to asi není dobře, jsou to prostě básně, citlivé osobité a jak už jsem ti psala zvláštním způsobem zranitelné, ale a to je pro tebe pozitivní, vždy mě něco nutí je znova otevřít

neomlouvej se, zase mě to tak vtáhlo a zase ta báseň tak gradovala k tomu závěru, takže za mě pochvala, přemýšlela jsem jak název bude souviset s láskou a ejhle, takže ještě fakt chválím nápaditost, jen první sloka mi úplně nezní

jo, tak ta se mi moc líbí, líbí se mi jak spěje k tomu jasnému závěru

z roku 2005, myslela jsem že je o metanolu

jo PD, povedená miniaturka, ty's většinou taková pozitivní a tohle je takový smutňoučký )-:

hele Adél, je to působivé, to určitě a jestli's to zařadila do básní tak asi to je báseň

Nedokážu na tebe přestat myslet
smířit se s tím že je konec
přestat tě milovat

Nedokážu to už ovládat
žít se zlomeným srdcem
v myšlenkách tě nemít
s tebou se nebavit

Nedokážu jít za tebou
jít s tebou ven
předstírat že je vše v pohodě

Nedokážu to a taky toho lituji
ale věř, že tě doopravdy miluji.

Ne že by se mi moje úprava zdála dokonalá, použila jsem všechna slova co v té "básni" máš, myslím že je to tak trochu lepší, nic ti nevnucuju(-:

je vidět že máš fantazii, já vidím padat sníh, ale ten příslib už taky vnímám, dík za to že jaro je alespoň tady

zvláštně negativistická a přitom o hledání, nevím čeho? vlastního svědomí, viny? na kom? nebo na tobě? nebo o požití bobulek pámelníku, křečích v břiše a operaci (-: vím že nevysvětluješ básně a nečekám to, mě stačí ev. moje zamyšlení ať už je vedle jak ta jedle (-:

jo, povedenej název, ale žádný vyznání by se nemělo znevažovat, jsi fakt číslo, ale milý

ty jsi pořád takový velký dítě, ale víš, je to vlastně milé, mimochodem ta o tom koni minule, jo vyjádřil ses tak, že tě chápu a docela si dovedu představit tvou lásku ke zvířatům, oni si to zaslouží, my lidé občas ne

přemýšlivý chlapec i když ti holt trochu hrabe, hold ti ale nevzdávám, i když upřímně, mě tvoje zpověď pobavila (-:

metafora? každý pacient si zaslouží šetrné zacházení, nejsme stroje

přesně tak ať si byl kdekoli s čímkoli, důležité je, že my to nějak chápem, jakkoli