Konečně, jaro přišlo ke "kakuzům" krásně vyjádřeno, zase originální obraty, v tom jsi dobrej

jsi osamocená a znechucená, nebo tedy subjekt z básně je, četla jsem ji vícekrát, asi je tam moc toho co tě irituje, překvapuje mě, je taková nesourodá, jako by to bylo moc myšlenek dohromady, ale současná

tvá poezie ve mě cosi rozeznívá, nikdy to nedovedu přesně popsat, přijde mi tak zranitelná, zároveň silná, každopádně mě oslovuje a snažím se do ní vžít, uchopit ji a pochopit, proto se mi líbí

líbí se mi že i přes evidentní nedostatky v ČJ ses stal básníkem, básníkem ulice, básníkem prožitého, ano to se mi líbí, když si přečtu jiná tvá dílka vnímám že jsi citlivý člověk, který neměl jednoduchý život, fandím ti (-:

a Psanci (-:
líbí se mi

stojí za to přečíst ji nahlas, pomalu a procítěně

je dojemná, ty tvé poslední jsou až moc smutné, kde končí naděje začíná zoufalství, bohužel smrt je beznadějná

také mě zaujala, je psána tak moderně

...že v kořeny stromů vnořím zpět svou dlaň...ano i tam je domov, tam kde po nás cosi zůstává, no jestli je to opravdu tvé přání tak ta báseň je velmi bolavá, je uklidňující a krásné mít domov, mimochodem šťovíky máš i v jedné nedávné básni, ano vyjadřují "kyselý" život

pravda je že takové básně píšeš působivě, mě z téhle mrazí, vzpomněla jsem si na kamarádku, manžel jí tragicky zahynul, předtím měli spoustu hádek, problémů....po jeho smrti řekla větu na kterou nikdy nezapomenu, se slzami v očích přiznala:"Vždyť já mu vlastně nestačila říct jak moc ho miluju." Bylo pozdě. K těm co nás obklopují, s těmi musíme prožívat, mluvit, naučit se říct jim že je máme rádi, protože, pak už může být pozdě....pozdě na cokoli

má tajemný nádech a já vnímám i zastřené obrazy, to ta záclona, hm, pěkné

já to říkám stále že tohle má zvláštní hloubku a křehkost a dnes i sakra pravdivost

andělíčku, můj strážníčku...líbí se mi to, připomnělo mi to jeden film a také mě kdysi, povedené (-:

přítel uvěří, nepřítele nepřesvědčíš, stále hledáme...líbí

líbí se mi že víš o světě kam je možno utéct, není to zas tak těžké si ho vytvořit a já z tvých básní vnímám naději, že nějak víš jak na to, třeba ne hned, třeba ne dnes, ale někdy ano

sám mezi všemi, sám proti všem, dá se číst mezi řádky, kdysi, když jsme bydleli ve městě tak jsme také utíkali, teď už jsme tady, nemusíme utíkat, ani jít proti davu

líbí se mi ten příběh, takový současný, čtivý, docela by mě zajímalo jak dopadli, tak jak začali ?, vlastně se mi líbí i ten otevřený závěr a erotický náboj té povídky, ta část jak začali spolu dělat majonézu je skoro nejvíc vzrušující, máš tam tedy pár chyb, ale já nejsem kritik, obsah je pro mě důležitější

jo, je moc milá, kdybych ji dostala tak by mě jistojistě dojala k slzám

všechno jednou končí, něco ještě než cokoli začne, to prozření možná bolí, ale zase vzpomínka zůstává, mně se to moc líbí, v jednoduchosti je krása

kmotrov: Lössenie Eruzel: taron: Devils_PIMP: Sucháč: ŽblaBuňka: všem děkuji za čtení a za zájem, ano ve slově snad je naděje (-: