ano, ano existují, také věřím na zázraky, pozitivní, milé

ou,, začal si tak jednoduše, mile a skončil opět hledáním smyslu života, s každým probuzením hledáme a nikdy nenajdeme, krásné

mě jsi trochu naštval, tak dlouho jsem odkládala pampeliškovou pro jiné až si mě předběhl a máš ji tedy lepší (-:

jo, já jsem to tak pochopila

tam kde leží dno všech den, nejdřív jsem se zarazila, ale vlastně je to tam odkud už není kam hlouběji, je to úplně nejníž, je taková zajímavá

je to taková pocitovka, kdy si člověk připadá asi tak prázdný, jak když se přežene "tornádo", docela se mi líbí tvůj styl, nechápu tedy název, má něco společného s Milanem?

napadlo mě totéž jako DP, rýmy nerýmy, ale jinak je to milé a romantické (-:

skvělá atmosféra(-:

Konečně, jaro přišlo ke "kakuzům" krásně vyjádřeno, zase originální obraty, v tom jsi dobrej

jsi osamocená a znechucená, nebo tedy subjekt z básně je, četla jsem ji vícekrát, asi je tam moc toho co tě irituje, překvapuje mě, je taková nesourodá, jako by to bylo moc myšlenek dohromady, ale současná

tvá poezie ve mě cosi rozeznívá, nikdy to nedovedu přesně popsat, přijde mi tak zranitelná, zároveň silná, každopádně mě oslovuje a snažím se do ní vžít, uchopit ji a pochopit, proto se mi líbí

líbí se mi že i přes evidentní nedostatky v ČJ ses stal básníkem, básníkem ulice, básníkem prožitého, ano to se mi líbí, když si přečtu jiná tvá dílka vnímám že jsi citlivý člověk, který neměl jednoduchý život, fandím ti (-:

a Psanci (-:
líbí se mi

stojí za to přečíst ji nahlas, pomalu a procítěně

je dojemná, ty tvé poslední jsou až moc smutné, kde končí naděje začíná zoufalství, bohužel smrt je beznadějná

také mě zaujala, je psána tak moderně

...že v kořeny stromů vnořím zpět svou dlaň...ano i tam je domov, tam kde po nás cosi zůstává, no jestli je to opravdu tvé přání tak ta báseň je velmi bolavá, je uklidňující a krásné mít domov, mimochodem šťovíky máš i v jedné nedávné básni, ano vyjadřují "kyselý" život

pravda je že takové básně píšeš působivě, mě z téhle mrazí, vzpomněla jsem si na kamarádku, manžel jí tragicky zahynul, předtím měli spoustu hádek, problémů....po jeho smrti řekla větu na kterou nikdy nezapomenu, se slzami v očích přiznala:"Vždyť já mu vlastně nestačila říct jak moc ho miluju." Bylo pozdě. K těm co nás obklopují, s těmi musíme prožívat, mluvit, naučit se říct jim že je máme rádi, protože, pak už může být pozdě....pozdě na cokoli

má tajemný nádech a já vnímám i zastřené obrazy, to ta záclona, hm, pěkné

já to říkám stále že tohle má zvláštní hloubku a křehkost a dnes i sakra pravdivost