stáří...je spousta témat do kterých se umíme vžít, jen do stáří ne, protože to nikdo z nás neprožil, teprve nás čeká, kolikrát kolem sebe slyšíme a možná jsme to i sami řekli, doufám že nebudu taková jako moje matka, babička, otec, dědeček, ale asi budeme, dokonce jsem o tom přesvědčena, nechci psát že stáří je diagnóza, to ne, je to etapa, jedna z nejsložitějších životních etap na kterou se ale připravujeme celý život...je moc těžké psát o stáří, protože dle mého názoru se v něm odráží všechno, všechno z toho jak jsme žili...

nádhera, nabitá citem, o vztahu, který bolí až k zbláznění, o lásce mezi Marsem a Venuší, úchvatná, plná naděje a zoufalství, rozporuplná, rozháraná, nemám slov

Vladan: taky je to nejkrásnější věk ;-)

kmotrov: děkuji, našel si tam přesně to co jsem chtěla aby tam bylo, erotika, souznění, ale s příslibem čehosi hlubšího, ani jsem to nezařadila, je tam toho fůra, všechno co mě ráno po probuzení napadlo

slnečnica: děkuji

Sucháč: tobě věřím že jsi romantik, pořád mám v paměti některé tvé básně :-) děkuji

taron: je fajn kolik mužů zde udává že jsou romantici, raději bych ale slyšela jejich partnerky, ale beru to pravda je, že tady na psancích většina asi romantiky budou, děkuji

no něco končí, aby cosi dalšího mohlo začít, to je pěkná blbost, protože naprosto vnímám tu bolest která tryská z té básničky plné citu, bod navíc za závěr

jo mě taky oslovila, úplně jsem si přála aby to dobře dopadlo, ve slůvku snad naděje je, líbí se mi emoce které vnímám z tvých dílek

závěr je nějakým způsobem pozitivní, ale jinak vnímám bolest a úzkost

od začátku jsem měla podivné mrazení z té básně, závěr mě utvrdil v tom že vnímám správně, skvělé vyjádření, která vyhrává, ale?

no, zírám a mám radost že hned z počátku jsem myslela na anorexii a pak ten výkřik v závěru mě utvrdil v tom že jsem to vnímala správně, příšerná zpověď, napsaná sice zabaleně, ale bez obalu, skvělá, mám z ní husinu

i láska občas bolí, přečetla jsem ji hned dvakrát je opravdu pěkná druhá sloka je vrcholem, začátek navodil atmosféru vztahu o kterém pochybujeme, ale naplňuje nás

Sucháč: taron: díky za návštěvu

kmotrov: klobouk dolů, zase zásah, beru kritiku, ten začátek totiž vznikl naprosto bezprostředně, náhlý nápad, pak mě zase něco napadlo a zaobírala jsem se tou myšlenkou v závěru a zdálo se mi že by to byl dobrý závěr téhle básničky, asi nebyl, neva, díky moc

existencionální krize...musím říct že se mi hezky četla, ač tak bolavá

dobře sis pohrál

nějak ses rozepsal, ale skvěle a hnusně pravdivě, moc se mi líbí sloka s vlky, je to takové vyjádření mentality člověka kterého popisuješ, kýčovitého, současného a nešťastného, myslím že se ticha nebojím...je mi líto těch kteří za každou cenu potřebují hodně hlasitě a okázale dávat najevo jak jsou šťastní, skvěle oblečení v super autech, nevěřím jim, závěr je vrcholem

no, taková zašifrovaná zpověď, bolavá, rozervaná, docela mě zasáhla

taková filozofická, na mě působí spíš depresivně, ale líbí se mi