Kakuzu: Zamila: děkuji

black.heart: třeba je to tím že v mé hlavě také převažuje, dík

víš co, ten text se mi líbí i nápaditý název, jako pravidelně rýmovanou básničku to také beru, no tak vlastně se mi to asi líbí(-:

no je taková nepoetická, ale, já takovou báseň prostě slyším odříkávat rapera, takže pro mě je to text rapový písničky a jako takový ho beru, obsahově je drsný a v té rovině kam jsem si ho posunula se mi to líbí

Víš co, líbí se mi moc ty poslední tři sloky, ta báseň je taková mladá, dotýká se více problémů mladých lidí a to se mi docela líbí, i ten jakoby související, nesouvisející konec, nemělas ráda, já měl rád. A vyzdvihla bych, že použil's slovo pandemonium, někdy z jednoho inspirujícího slova vznikne zajímavá básnička. Múže ti být vytknuto zpracování, ale ode mě ne, je mladá, tak je různorodá.

vždyť to říkám pořád, zvláštní křehkost až zranitelnost, prostě poezie by radek

PrimaDen: ŽblaBuňka: mannaz: raduji se z vašich komentů

Devils_PIMP: vidíš, a mně přijde nejmelodičtější (-:

líbí se mi co je v té básni vyjádřeno, užívej si den tak jako by to byl tvůj poslední, ostatně nikdo nikdy nevíme

jo, to mě taky pobavilo, nejdřív jsem tedy koukala jako vejr a pak mi to došlo

taron: Pikus: někdy jsem taky trochu romantik, díky

Lizzzie: nepřeháněj, díky(-:

no, nevím proč tu neni komentář, mě se to dotklo a to hned z několika důvodů, děkuji za takovou úvahu, jsem ti vděčná za to, že popisuješ to, co já také prožívám a to jsem o nějaký ten pátek starší. Možná už na to nahlížím právě trochu jinak, připomněla jsi mi i moje dětství, ale hlavně dotkla ses toho co považuji za prioritu v každém životě. Lásku. Dítě obklopené milujícími dospělými, tudíž bezstarostné, šťastné, možná trochu rozmazlované. Těžko je dospělému, který toto neprožil, to systematické hýčkání mláděte. Těžko hledá bezpečí ve svém životě když mu nikdy nikdo nedal najevo že je tím jedinečným a milovaným tvorem. A líbí se mi také rozvíjení té myšlenky strachu v dospělosti. A přiznám se ti, dodnes mám chuť běžet, rozběhnout se po rozkvetlé louce s věnečkem na hlavě a běžet až k obzoru a pak válet sudy dolů (-: Dík za úvahu.

Lössenie Eruzel: jo, jo nevšimla jsem si, dík a dík za vnímání mých básniček, těší mě to

druhá sloka se mi líbí víc, ale vnímám to tápání a nekonečné hledání, ach jo, ale až to všechno najdeme nebudeme mít o čem psát, tak hledejme dále (-:

skvělá atmosféra, melancholická, ale kořeněná

největší beznaděj vnímám z básně
kde v první sloce se smutkem vstáváš
ve druhé sama mezi všemi strádáš
a třetí bolavá až sem, s nepřítelem leháváš.

Líbí, a při přečtení takové básně vždy doufám že je to chvilkové rozpoložení básníka

má zajímavou atmosféru a obsah, malinko mě občas rušil styl jak je napsaná, ale ten konec vše napravil, Salute...

Tak fajn, už mi to neva že je venku tak odporně, ale máš pravdu ve své mini, je hezký takový pohled (-:

Je to napsané citlivě, čtivě a až do závěru jsem hltala každou řádku, poslední odstavec nutí k zamyšlení, je nápadité končit otázkou, dává to dílku další rozměr a nutí čtenáře se zamyslet. Nad nešťastnou láskou, nad sebou samým, nad osudem, nad nenaplněnými láskami, nad těmi které nikdy nepotkáme a možná oni jsou ti praví pro nás, nad tím co je vlastně ta stále přetřásaná láska. Líbí.