jak já milovala kolotoče a fascinovali mě i ti lidé od kolotočů, možná je škoda že už to tak není, ale tady ses dotkla také čehosi jiného, víš co se mi vlastně na tobě líbí, jak se vyznáváš ve svých básních mimo jiné k lásce k chlapům, prostě to tak cítím, vnímáš je, ty svaly bez mozků i jako chlapy a dovedeš se vcítit do toho jak by to asi dopadlo v té maringotce, jsi vlastně číslo, ale v dobrém :-)

Devils_PIMP: ano, šlo pouze o to upoutat, ten název je vlastně nejvíc z celého dílka :-) děkuji, pane

Vladan: děkuji, ten můj pokus bude na téma stáří, demence, začnu ho možná vkládat do deníku, pak budu velice ráda za reakci, jakoukoli

kmotrov: román je vlastně silné slovo, ale začala jsem cosi psát na téma stáří, opět inspirace mojí babičkou, dokonce jsem si udělala cosi jako koncept, osnovu a to je u mě co říct, uvidíme, třeba to nikdy nedopíšu, to by se mi klidně mohlo stát, zkusím to spíš vkládat do deníku, možná, někdy

křik, ten co není slyšet?, zevnitř trpícího těla?, nemocné psyché?

Leslie: už jsem tě dlouho "neviděla", děkuji za obě reakce

určitě se čas od času zpronevěřujeme svým ideálům, no žijeme v téhle v době, nemůžeme být úplní exoti, ale jinak jsem to pochopila správně, použila jsem slovo kýčovitý, ty povrchní ano to je ten dnešní člověk, nějak tě ten Dylan oslovil, nedávno jsi použil jeho citát, někde, dnes jde film o "vrabčákovi z předměstí", Edith ta zase fascinuje mě, miluji ten film, jestli máš čas koukej, jo a vyjádřil si to dobře, ještě žes to nakonec tedy napsal

mrazí mě z toho příběhu, závěr se ti povedl moc, jak se prolínají ty dvě tragédie, které postihují Adama, je to velice citlivě napsaná povídka, vlastně jen nedorozumění s fatálním koncem, souhra náhod s příšerným dopadem, hlavně pro Adama

ale to je omyl, my máme rádi poezii s lidskou tváří a v té tvé alespoň já vidím člověka, trochu mimoně, trochu exota, ale hledajícího, bloudícího, utíkajícího a malinko nešťastného v téhle době, ale zase dostatečně realistického, aby to nezabalil, no vlastně to občas zabalíš a unikáš do těch svých světů, přinášíš mi svou poezií něco co bych asi jende nevyhledávala, a proto se mi líbí, čau

taron: ne, nemusí se nechat týrat nikdo s vlastním rozumem, nikdy a od nikoho, ale bohužel se tak děje a mnohdy člověk žasne, když se o něčem podobném dozví, moc děkuji za reakci, jo a myslím že pro ni už život skončil, trvalo to asi moc dlouho

Vladan: Ha, ha, ne můj muž není žádný agresor, ale pravda, že zrovna včera jsme měli malé výročí, 26 let spolu manželé, že by tohle mě inspirovalo? kdepak, to jeden komentář tady a ještě nápad napsat román, jen chci vědět zda má próza by byla k přečtení

metaverz: děkuji za reakci, máš pravdu, mohla ho vrazit do sebe, ale to by bylo vysvobozující pro něj a třeba osudové pro nějakou další ženu

vnímám šílenou touhu prožít každý okamžik co nám je tu dán, pěkné

vyvolala mi takový trochu dojemný úsměv na tváři, ano to je realita dnešní doby, smutná ale současná, také se mi více líbí druhá část, ale líbí se mi i jak nás k ní ten začátek dovede

jsem jistě zcela mimo, ale mně se vybavila moje babička, jinak je asi báseň zajímavá, plná takových zvláštních obratů, to ty umíš, ne vždy je chápu a dovedu se do nich vcítit, ale lákají mě

určitě mě zaujal název, totiž také miluju vanilku, a líbí se mi i ta básnička, vanilkový sex je sladký, voňavý, mlaďoučký, tak asi...

no, to mě určitě zaujalo, líbí se mi co všechno v tobě obyčejné míchání čaje vyvolalo za pocity a vzpomínky, povýšil si to na skoro rituální děj a líbí se mi tam moc to opakování, a povedené je i to vypointování v posledí sloce

tragikomická veršovačka, dobré

patrně místo jak stvořené pro milování, mě to pobavilo, jen doufám že Lence se to líbilo, ale to není už tématem téhle básně

stáří...je spousta témat do kterých se umíme vžít, jen do stáří ne, protože to nikdo z nás neprožil, teprve nás čeká, kolikrát kolem sebe slyšíme a možná jsme to i sami řekli, doufám že nebudu taková jako moje matka, babička, otec, dědeček, ale asi budeme, dokonce jsem o tom přesvědčena, nechci psát že stáří je diagnóza, to ne, je to etapa, jedna z nejsložitějších životních etap na kterou se ale připravujeme celý život...je moc těžké psát o stáří, protože dle mého názoru se v něm odráží všechno, všechno z toho jak jsme žili...