A já miluji tvé básnění, je mi z něj mooooc milo

zvláštní nálada je z ní cítit, podepřít kmen, nebo použít pilu, každopádně je neotřelá a vnímám rozpolcenost ale nějak uzavřenou v kruhu, jakoby člověk nevěděl jak z něj ven, zajímavá a pěkná

něco na ní je, zajímavá myšlenka proudí tím dílkem, a jsou v něm dobrá místa

...tvé zbystřené smysly zdvojují...ó, miluju takové zážitky, doteky básnického nebe

aha, tak to je úplně jiný pohled, tak to znám moc dobře

taková mírně rozverná, jsi fakt šikulka, atmosféru si vyjádřila skvěle a ten závěr alespoň pro mě famózní

dík za každé nové ráno, no i taková jsou, že hned po otevření očí je člověk maximálně nasranej a vlastně ani neví proč

romantika, a moc milá, jemná a obrazotvorná, jen zavřít oči a snít

hm, tak to je dlouhá cesta, pochopení, možná je lépe nesnažit se pochopit, nebo alespoň jen sebe

ta mě úplně pohladila, vyjádřil si to krásně

vůbec si nemyslím že tady vadí, že se slovo střepy opakuje, naopak, působí to dostatečně psychedelicky, super

jasně, zase jsem si něco našla, Homérova psychosocální sonda současné doby...jo a i tu břízu znam, hodně jsem se divila že do té ruiny někdo investoval, ale je z toho docela dobrá rekreační chalupa, ach jo, předtim to bylo hezčí, dalo se tam hezky přemýšlet...

hodně jsi toho prožil, u tebe nehodnotím styl, ale emoce které tahle básnička předává na 100%

jakoby pokračování té předchozí, žijeme v tom je ta největší naděje a máme své básně...

přidávám se k ostatním, líbí se mi navíc to s těmi draky

Hm, jakoby bylo někomu určeno, až mně je za něho úzko, jakoby si na něj byla pěkně naštvaná a tak já to z té básně cítím, zklamání naštvanost

padavá a povedená

myslím že atmosféru jsi nastínila skvěle, vnímám ten chlad a splín...nicotu... touhu po teple a světle, něčím mi to připomnělo Kinga

tak to mě po ránu opravdu rozesmálo...ačkoli to tak k smíchu vlastně není :-DDD

jé, taková svěží...