úžasné, jedna báseň, jeden život...o to bolavější že toto se prostě občas stane, skvěle jsi to vyjádřila, často se zamýšlím nad tím že na stáří a samotu se připravujeme od mládí, no někdo si to vůbec neuvědomuje, pak mu nezbývá lautr nic a nikdo, musím zdůraznit ten úsek s Bachem, a nejen ten...

jo je moc milá, taková nadějná, je nám vlastně fajn...žijeme...

díky tobě jsem dnes byla v Praze, dík za tu hezkou atmosféru, povedlo se ti to

děkuji za to, žes tu trávil svůj čas, děkuji za spoustu nádherných básní a za to, že jsme si tě mohli alespoň krátkou dobu užít tady na psancích, byl si jeden z nej, povznesl si tento server na vyšší příčku, zdravím pane...

překvapení, hlavně ta první osoba, každá řádka dává možnost k zamyšlení, zda je to zpověď je bolavá, zda fantazie, jsi dobrý

je tam řada momentů, které by stály za to zdůraznit, ale nezávidím ti je, je to o hledání... smyslu života, sama sebe, lásky, svém místě tady a ve vztahu, je nádherná, rozervaná, plná bolesti, pochybností a zvláštní beznaděje, je o dospělosti a zodpovědnosti, je neskutěčně hluboká, patříš mezi ty které miluji číst

ten " výkřik" mě zaujal, nikoli to co píšeš pod ním, opravdu si tak připadáš, to jen chvilkově viď

vnímám ten neskutečný náboj, tu lonerovskou poezii, vzrušující a tady ještě umocněno odříkáním, spalující vášní, soužením a souzněním, jak to děláš, kámo, úchvatné, tohle nenapíše jen tak někdo, tenhle člověk zná moc

ou, ty první dvě řádky jsou dokonalé, stylem i sdělením, zbytek mi nezní tak perfektně, ale smysl je jasný

puero: nedovedeš si představit jak mě těší když na nějakou báseň zareaguješ tak jako na tuhle, mám pak pocit že mohu něco k zamyšlení nabídnout i tobě, o kterém si myslím že na tvoji inteligenci prostě nemám, ale myslím si(nekriticky) že dovedu vyjádřit něco, co ty umíš tak honosně pojmenovat

kmotrov: ano vůlí to asi nejde, člověk musí být očištěný, smířený, ne ve smyslu rezignace, ale tak vnitřně, spokojený, bez jediné negativní myšlenky a to je velice těžké, být a užívat si to je vlastně pro mě zatím ten nejvyšší stupeň

loner: ano, ty stará spřízněná duše:-)ale nesmí toho být moc, tak akorát, aby si ještě člověk sám sebe vážil a mohl si dovolit jen tak si být, no, možná že v nedávné době bych to ani nedokázala (to tím že sžíravý pocit špatného svědomí by mě nepustil užít si to), ach jo jak je to všechno složité, dík

všem, všem, všem, vřelé díky, a jestliže to četli i manželé(taron) tak to je pocta pro mě, pro mě, pro kterou není málo jen být a vidím že to všichni chápete a to mě neskonale těší, určitě každý zná ten okamžik, nebo ne? Nehýbat se, nemluvit, nemyslet, jen být, s tou neuvěřitelnou lehkostí, kterou popisují opravdoví básníci, šťastní ve svém těle, ale nevnímající ho, bez jakýchkoli negativních vjemů, bez tíhy všech problémů světa...

kmotrov: ne, ne, nejsem a slyším, tuším mě taky tahá za uši :-) ale ty ses první dotkl té jedné větičky-nebýt je asi mnohem složitější, a to mám radost

aha, jsem z ní docela paf, každopádně mě zaujala, řekla bych zpověď masochisty, anebo vyznání šíleně milujícího

možná až ten pokoj v duši budeš mít, přestaneš, číst, psát, hledat, já osobně mám ráda takové duše...je to známka toho že nad sebou přemýšlíš, že nejsi jednoduchá osobnost, takovým je totiž vše naprosto jasné, pravda, takoví lidé jsou sami se sebou spokojení, ale jejich prožívání, to bys asi nechtěla, máš nádherný bohatý vnitřní život, zaujal mě název a pak celá zpověď

úplně mi to vzala mannaz, přesně jsem chtěla napsat super vyjádření, vnímání všemi smysly, to je láska ta stoletá..., jako ten starý dub co ji chrání

opět jsi mě přesvědčil o svém, citu, schopnosti se vcítit do ostatních, tady do ročního dítěte, lásce k přírodě, k zvířatům, k životu, jak jednoduché a jak složité, nádhera, z které vnímám strašně moc tvoji duši, čistou, možná malinko posmutnělou, ale nádhernou

opravdu je ta báseň napsaná krásně, opakovaný začátek každé sloky a pak ta nedokončená, ponechaná fantazii čtenáře, nádhera

i ty jeden, vážně chceš všechno? je krásná ta tvoje básnička