ten konec teda tomu dal korunu, jinak fakt dobré, skoro taková agitace

vtipné, pobavilo mě to

metaverz: ano, k těmhle veršům si člověk musí najít cestu, jsou citlivé, zranitelné a někdy se v nich také ztrácím, a nemůžu překonat dojem že se za nimi skrývá duší jeden z největších snílků tady, mám z těch veršů někdy pocit že po přečtení zmizí, tak mi připadají křehké, každopádně se mi líbí i osobnost radka, kterého vůbec neznám, nikomu nic nevnucuje, prostě píše, stojí tak jakoby bokem, jen občas se vyjádří, přesto ho lidé čtou a zajímá je, u něj je to opravdu o poezii

:-D

krásně napsaná, po dlouhé době jsem si přečetla nahlas básničku, plyne moc hezky, no a k obsahu, už je to sakra cítit ve vzduchu...povedený závěr, něco vnímáme, ale přesto se ptáme, pořád dokola...jo u nás dnes svítí sluníčko, jupí

ano, ano, ano, a kéž by kolem nás bylo více takových jako jsme my, pak by na nás nekoukalo okolí jako na blázny, přesně jsi to vyjádřila, naprosto všechno mě inspiruje a pak se tvářím jako blbec, protože rychle přemýšlím kde bych to hodila na papír nebo do mobilu, tenhle pohled se mi líbí, nedávno tu bylo také něco o básnících a to nepsal zřejmě básník, to ty evidentně jsi protože ses do toho skvěle vžila, vzpomněla jsem si jak jsem psala o nehodě autobusu s dětmi a brečela jsem u toho, no prostě jako blázen, protože básník je fakt silné slovo, pěkné, tedy vlastně teď přemýšlím zda jsme více blázni než básníci...

mně to nějakým způsobem vykouzlilo úsměv na tváři, líbí se mi tvá fantazie a líbí se mi to vyznání, takové pohádkové a přesto mužné

no tak to máš pravdu, to by tě zabilo, tihle lidé musí umět vypnout, to je jejich ochrana

jak bych mohla, na malou chvíli jsem byla tedy přítomna, alespoň myšlenkou a to je fajn, to mě těší

je úžasné jakým stylem jsi napsala tyhle dvě básně, takhle by měli umět vnímat lidé z pomáhajících profesí, jenže ti vidí kolem sebe tolik bolesti, že už ji asi ani nevnímají, škoda

každým dnem jsme jiní, vychováváme svoje myšlenky, moc líbí snad každý řádek

všechna ta léta by bylo vhodnější, ta pouť snad skončí šťastně, přečetla jsem ji víckrát se přiznám, abych našla tu melodii, která tam je, jen chce číst pomalu a vnímat

hm, napadlo mě něco, ale skoro se té myšlenky bojím, proto stačí: mám velikou radost, nedávno jsem si na tebe vzpomněla, no a zpracování, jako vždy super

Ó, je tak pozitivní, a moc pěkná od začátku do konce

je to vlastně studna osamění, pro další tam asi místo není, máš strach že by ses tam pak nevešel, viď, tak jen občas do ní někoho přizveš, jen na chvíli

jo, dobře to znám, i to že je to úsměvné, ale časem víš, časem to začne být spíše k pláči, protože pak už ti lidé neví vůbec nic

poslední sloka je moc hezká, navíc mám radost že píšeš o přátelství, pravda že někdy styl tvých básní je osobitý(a to je asi správně), ale docela se mi líbí ten občasný rým, který tam je a dělá báseň melodičtější

baví mě poker, když nejsi ale profík, doposledka nevíš jak to dopadne, ano naděje je až do závěrečného otočení karty, dobré přirovnání, dobré zpracování s důrazem na poslední řádku strof

líbí se mi jak ses s tím tématem vypořádala, zatím to jde, máš tam i světlé chvilky, jenže ono se to jen a jen zhoršuje, nejhorší je že prevence neexistuje, nás může jen uklidňovat že ti lidé netrpí, žijou ve svém vlastním světě, jen...já nevím jestli je jim v něm dobře

úžasné, jedna báseň, jeden život...o to bolavější že toto se prostě občas stane, skvěle jsi to vyjádřila, často se zamýšlím nad tím že na stáří a samotu se připravujeme od mládí, no někdo si to vůbec neuvědomuje, pak mu nezbývá lautr nic a nikdo, musím zdůraznit ten úsek s Bachem, a nejen ten...