dnes mě myšlenka zasáhla více než zpracování

Ayla: slnečnica: Thesssinka: Lizzzie: dámy jsem poctěna vaší návštěvou a ještě více komentáři, děkuji

jak pravdivé a plné tvého živoucího moudra

no, moc hezký takový až pohádkový text, nápaditá metafora, líbí se mi víc míst, ale nádherné je chutnala po jehličí, bahně, po životě a samozřejmě závěr korunuje dílo

určitě má ta básnička myšlenku, je soustředěna do anotace a poslední sloka ji také vysvětluje, jo hezky se mi četla tvoje básnička a líbí se mi ta tvoje "rebélie"

z šedivé skály vyhlížet do pustého moře, to nezní ani trochu nadějně :-( řekla bych, že by to byla krásná píseň, tklivá a rozervaná i přes ten mys

nějaký zlom nastal v druhé sloce, popravdě nejsem z ní úplně chytrá, ale to já nejsem často, přesto uznávám originální kousek s hlavou a patou, neotřelým vyjadřováním a slovy z nichž některá nechápu a ani se mi nepodařilo najít jejich význam, moderní a mladé :-)

tak působivě popsaný pocit marnosti a naivity, a stačí pár slov

Ayla: Na zdraví!

ó, čekala jsem něco zcela jiného, o to víc se mi líbí tohle

jo to je fakt dobrý proložit to tím dobovým rádiem, a vůbec už je to druhá část kterou čtu, takže se asi těším na třetí

láska na dálku? hned první dvé řádky jsou moc hezky napsané a pak celá báseň i když tak plná smutku z odloučení

všem velice děkuji za přečtení a hlavně za zanechané komentáře

kmotrov: hodně zajímavé, v jednom místě svého komentáře si přesně vyjádřil to o čem ta báseň je, nezbývá než poděkovat a žasnou jak dovedeš vnímat

dobrý nápad, vyvěštit mu že jsem jeho vyvolenou a že beze mě nemůže žít, kdyby to bylo tak jednoduché, viď, moc hezky napsaná

Sucháč: taron: ŽblaBuňka: mannaz: BorůvkaB: všem velice děkuji za zastavení a ponechané komentáře, miluji pocit že si to někdo přečte, že někomu předám kousek svého světa, že svůj život a své prožívání jaksi zhmotním...

puero: to mě totiž těší že je ti z ní smutno, smutek a právě myšlenky na mojí babičku, která žije v penzionu, je jí 96 let a teď momentálně je hospitalizována na interně mě inspirovaly, a přesně jak to popisuješ, já už teď žiji v přízemním domečku, na stáří se připravujeme celý život a ta moje babička si to strašně zkazila(to je jiná kapitola) ale ona mě kdysi kdysi dávno naučila sledovat oblohu, les, louky, pole, řeky, zvířátka, to jí nikdy nezapomenu...

líbí se mi jak si to pojal, kdysi se mi stalo cosi podobného a taky jsem se smála. Pozitivní s nadhledem.

jo, přenesl si na mě to své přání v závěru a současně pochybnosti, které vnímám z předchozích řádků, že se možná nikdy nevyplní, zapůsobila

"Na zdraví", moc se mi líbí, taková milá, hezky plynoucí, obrazotvorná.