kdo pobere honorář za naše role vezdejší, to je ta poslední věta o které zapřemýšlím a ke které mě ta tvoje "reportáž" z natáčení, proložená Kerouackem a tvým osobitým pohledem na věc, skvěle dovedla

jo, moc pěkný je název, obsah, ty pocity nejsou neznámé, sám mezi všemi, obklopen lidmi a přesto osamocen, nepochopen, asi by stálo za to pohrát si s formou básně a je tam pár chybek které stačilo opravit kdyby sis to po sobě přečetla

posílám ti úsměv...stačí?, už asi hodinu peču řízky z hub...abych uspokojila touhu mého muže, je to vlastně zákeřné, snad budou jedlé... jo a ještě uspokojen si zřejmě schrupne a já se můžu věnovat sama sobě

ale já to přesně takhle pochopila, a chtěla jsem svým komentářem dát najevo, že chci je málo, sama to nemůžeš zvládnout, potřebuješ pomoc, a zaujalo mě jak si to podala

no, silná káva, vnímám tu báseň, nevím zda slovíčko chci stačí, asi to bude dlouhá cesta, hezky napsáno

ten konec teda tomu dal korunu, jinak fakt dobré, skoro taková agitace

vtipné, pobavilo mě to

metaverz: ano, k těmhle veršům si člověk musí najít cestu, jsou citlivé, zranitelné a někdy se v nich také ztrácím, a nemůžu překonat dojem že se za nimi skrývá duší jeden z největších snílků tady, mám z těch veršů někdy pocit že po přečtení zmizí, tak mi připadají křehké, každopádně se mi líbí i osobnost radka, kterého vůbec neznám, nikomu nic nevnucuje, prostě píše, stojí tak jakoby bokem, jen občas se vyjádří, přesto ho lidé čtou a zajímá je, u něj je to opravdu o poezii

:-D

krásně napsaná, po dlouhé době jsem si přečetla nahlas básničku, plyne moc hezky, no a k obsahu, už je to sakra cítit ve vzduchu...povedený závěr, něco vnímáme, ale přesto se ptáme, pořád dokola...jo u nás dnes svítí sluníčko, jupí

ano, ano, ano, a kéž by kolem nás bylo více takových jako jsme my, pak by na nás nekoukalo okolí jako na blázny, přesně jsi to vyjádřila, naprosto všechno mě inspiruje a pak se tvářím jako blbec, protože rychle přemýšlím kde bych to hodila na papír nebo do mobilu, tenhle pohled se mi líbí, nedávno tu bylo také něco o básnících a to nepsal zřejmě básník, to ty evidentně jsi protože ses do toho skvěle vžila, vzpomněla jsem si jak jsem psala o nehodě autobusu s dětmi a brečela jsem u toho, no prostě jako blázen, protože básník je fakt silné slovo, pěkné, tedy vlastně teď přemýšlím zda jsme více blázni než básníci...

mně to nějakým způsobem vykouzlilo úsměv na tváři, líbí se mi tvá fantazie a líbí se mi to vyznání, takové pohádkové a přesto mužné

no tak to máš pravdu, to by tě zabilo, tihle lidé musí umět vypnout, to je jejich ochrana

jak bych mohla, na malou chvíli jsem byla tedy přítomna, alespoň myšlenkou a to je fajn, to mě těší

je úžasné jakým stylem jsi napsala tyhle dvě básně, takhle by měli umět vnímat lidé z pomáhajících profesí, jenže ti vidí kolem sebe tolik bolesti, že už ji asi ani nevnímají, škoda

každým dnem jsme jiní, vychováváme svoje myšlenky, moc líbí snad každý řádek

všechna ta léta by bylo vhodnější, ta pouť snad skončí šťastně, přečetla jsem ji víckrát se přiznám, abych našla tu melodii, která tam je, jen chce číst pomalu a vnímat

hm, napadlo mě něco, ale skoro se té myšlenky bojím, proto stačí: mám velikou radost, nedávno jsem si na tebe vzpomněla, no a zpracování, jako vždy super

Ó, je tak pozitivní, a moc pěkná od začátku do konce

je to vlastně studna osamění, pro další tam asi místo není, máš strach že by ses tam pak nevešel, viď, tak jen občas do ní někoho přizveš, jen na chvíli