...tvé zbystřené smysly zdvojují...ó, miluju takové zážitky, doteky básnického nebe

aha, tak to je úplně jiný pohled, tak to znám moc dobře

taková mírně rozverná, jsi fakt šikulka, atmosféru si vyjádřila skvěle a ten závěr alespoň pro mě famózní

dík za každé nové ráno, no i taková jsou, že hned po otevření očí je člověk maximálně nasranej a vlastně ani neví proč

romantika, a moc milá, jemná a obrazotvorná, jen zavřít oči a snít

hm, tak to je dlouhá cesta, pochopení, možná je lépe nesnažit se pochopit, nebo alespoň jen sebe

ta mě úplně pohladila, vyjádřil si to krásně

vůbec si nemyslím že tady vadí, že se slovo střepy opakuje, naopak, působí to dostatečně psychedelicky, super

jasně, zase jsem si něco našla, Homérova psychosocální sonda současné doby...jo a i tu břízu znam, hodně jsem se divila že do té ruiny někdo investoval, ale je z toho docela dobrá rekreační chalupa, ach jo, předtim to bylo hezčí, dalo se tam hezky přemýšlet...

hodně jsi toho prožil, u tebe nehodnotím styl, ale emoce které tahle básnička předává na 100%

jakoby pokračování té předchozí, žijeme v tom je ta největší naděje a máme své básně...

přidávám se k ostatním, líbí se mi navíc to s těmi draky

Hm, jakoby bylo někomu určeno, až mně je za něho úzko, jakoby si na něj byla pěkně naštvaná a tak já to z té básně cítím, zklamání naštvanost

padavá a povedená

myslím že atmosféru jsi nastínila skvěle, vnímám ten chlad a splín...nicotu... touhu po teple a světle, něčím mi to připomnělo Kinga

tak to mě po ránu opravdu rozesmálo...ačkoli to tak k smíchu vlastně není :-DDD

jé, taková svěží...

Monika, je hodně zvláštní charismatické jméno, které jakoby samo o sobě manipulovalo lidmi, znám také jednu Moniku, byla to přítelkyně mého syna a já chtě nechtě na ni často vzpomínám, v jedné divadelní hře hrdinka vykřikne: " Neberte mi moji Moniku". Už jen proto že k tomu jménu mám takový vztah a taky že se mi ta báseň líbí...napájím emoční potoky...pro uměle živené kvítí...a jasně pro ten závěr mě zaujala, je strašné, ale i krásné zažít takovou lásku, je to vlastně láska na celý život...Monika tě uhranula. Teď jsem si ji přečetla znova fakt se ti povedla, až mě v závěru zasáhly tvé pocity.

dámy přede mnou se tak usmívají, kdybych měla značku pro mráz tak bych jí tam šoupla, mě z ní po dočtení malinko zamrazilo, ty fakt dokážeš do pár zvláštně souvisejících řádků vtisknout maximální emoci, člověka to úplně uzemní, ten pocit který umíš přenést

ŽblaBuňka: oslov radek: já děkuji, i pro vás ráda píšu