Vladan: měla jsem spíše napsat se vyjadřuje, samozřejmě že obsah může být totožný, v próze je ale sdělení nástrojem toho obsahu, v poezii obsah je nástrojem sdělení, v próze je slovo a to má jasný význam, v poezii se za slovem dá hledat spousta vedleších významů. V próze postupujeme podle osnovy, bod po bodu a děje se v nějakém časovém rozmezí, kdežto báseň ta je tady a teď, no ťak nějak próza běží a báseň ta prostě stojí, ale samozřejmě obsah může být stejný, s tím že v próze ho pochopíme snadněji než v poezii.

Poezie přece vyjadřuje něco zcela jiného než próza, samozřejmě ne absolutně, ale vyjadřuje pocity, emoce, dává nahlédnou do vnitřního světa poety, působí mnohem silněji než próza, myslím, že proto na těchto webech převládají čtenáři i tvůrci poezie, protože jinde nenacházejí takové uplatnění, občas píšu prózu, když ji dám přečíst někomu mimo psance, chápe ji, básně většinu lidí nezajímají, nečtou je a nechápou, a proto máme šanci sdružovat se tady, napsala jsi to moc hezky a plně se s tebou ztotožňuji, skláním ti poklonu. Umíš dobře psát a tvé vyjadřování má úroveň.

moc se mi líbí jak si nás dovedla k tomu téměř filozofickému závěru, opravdu dobré

no, prečo, keby som vedela, tak bych byla moudřejší, ale je fakt že k cizím lidem bychom si možná nikdy nedovolili to co k nejbližším, asi že se vlastně tak dobře známe, nejsme k sobě tolerantní, neomlouváme svoje chyby, kolikrát vykřičíme svoje zloby, zlost na celý svět, ti blízcí jsou naší součástí a sobě přece nadávat nebudeme, tak odnášejí ty naše nálady právě oni, ti milovaní, před cizími se dovedeme mnohem lépe ovládat

Ó, nemám nějak slov, krásně jsi to napsala, no, je to nějaké zamotané v tom životě, proč ty, které nejvíce milujeme a oni nás, proč s těmi jsme současně schopni si nejvíce ubližovat, ta poslední věta opravdu dojímá.

prostě mám ráda klasiku, tady je vše jasné, průzračné, zasněžené, zima a sníh z dílka čiší jako fujavice, vnímám strach za volantem, ale taky hřejivou zimní lásku(mimochodem moje dvacetišesti letá dcera mi dn es po ránu přiběhla říct:"mami, můžeme psát ježíškovi, začíná sněžit." Prostě miluju sníh i přesto, že dnně sedím za volantem...dík za rýmy

ano, čte se moc hezky a mně připomněla čínský porcelán, tak křehká a tak malovaná

vtírá se pod kůži ta tvoje pocitovka, je někdy těžké spojit to co je v nás a to co nás obklopuje, moc hezky se mi ta báseň čte, taková plynoucí melancholie, v závěru s nadějí nebo se zoufalstvím, to jsem moc nerozeznala, ale to je jedno, ať si odnese každý to své

je to takový zoufalý výkřik, ale plný vášně, emocí, mně se moc líbí

nic jiného si nezaslouží:-)

cha, cha

Ach jo...hrubost i něhu srovnaly stroje, tvoje i moje, není to nic co bych v současném rozpoložení chtěla číst, je to tak pravdivé až mi z toho mrazí, skládka dnů, skládka snů, ale zase! poklady na smetišti, ano, to je ono, toho se budu držet...musím si hledat a hýčkat ty svoje poklady, líbí, moc, píšeš na úrovni, ale ne uměle, ale ze života, vnímám to z té básně

kmotrov: Jiří Turner: Orionka: ano, je o společném stárnutí, krásném, někdy smutném ale každopádně jednou končícím, ale zatím jsme tu, tak raz dva tři do kola...dík

BorůvkaB: děkuji ti, no není až tak miloučká, spíše mě občas přepadá taková melancholická nálada

děkuji za čtení a ponechaný komentář

ŽblaBuňka: ale dyk já to všechno vím, to jen občas, to tam zahlodá, jenom na kratinkou dobu a zase je pohoda, dík

jistě proto mi to přišlo smutné, pochopila jsem správně

tvoje myšlenky se mi líbí

já strnula při tom závěru, ke kterému jsi mě bravurně dovedl, úchvatná noční fantazie s hrůzným zjištěním, super

Ou, smutné, krásné