ŽblaBuňka: jasně, nějakou mě vidíš ty, jinak se třeba vidím já a úplně jiná třeba ve skutečnosti jsem, tady jsem ale rozpolcená a tak trochu taková jaká bych chtěla být, ale samozřejmě že mi k tomu nepomáhají andělé, to by se fakt nadřeli, je to tak spíš vůbec o hledání sama sebe

no já si jí tu prozpěvuji a je velice melodická, přesně šest slabik v každém verši to úplně ke zpěvu svádí, připomíná mi lidové písničky, tahle je bohužel smutná

Láska JE nesmrtelná, byla je a bude, to jen ty naše malé lásky občas pohřbíme, moc se mi líbí myšlenka té básničky, láska je mnohem víc než smrt, mám z toho velkou radost, ale současně mě mrazí, líbí se mi ta sloka s vodou po odkvetlých liliích

možná jen pro mě je nepochopitelný, ale třeba že vzhlédli se ti muži ve své kráse?

pár řádků a pro mé vnímání dost děsivé pocity, moc se mi líbí

no, mě tedy moc zaujala, včetně názvu a to je také umění, musím se přiznat že báseň chápu dvěma způsoby, jedno moje vysvětlení že oslovuješ osobu kterou miluješ, druhé že tak nějak všechny, kdo toto čtou a to je mi bližší a doufám že ta jiskérka zasáhla i mě...nejvíce se mi líbí závěr

osobně si myslím že kdyby ses nedržel parametrů sonetu bylo by to třeba lepší, moc nejsem na násilné formy, ale sama bych to asi nezvládla, tak za to bod navíc :-) protože obsah tím neutrpěl a to je kumšt, možná proto byla hodnocena pozitivně, moc tedy nechápu verš-že našli ti dva muži v sobě kráse-jinak rýmování máš určitě neotřelé, ale poslední dvě strofy jsou pro mé vnímání mírně násilné, ale celkové mě tvoje básnička zaujala

Jiří Turner: většinou mám problém vysvětlit své básně i když záměr mívám naprosto jasný, ale jen pro sebe, tady se toho snoubí více, měl by tam být znatelný retro náboj, to staré rádio má pro mě význam a z něj linoucí se staré americké koledy, to je pro mě nádherná vzpomínka, měla by tam být znát moje radost z vánočního času stráveného s milovanou osobou a v rodinném kruhu, přiznávám se vánoce nejsou pro mě křesťanské svátky k tomu jsem nikdy nebyla vedena, to jen tak v kostce, já ti děkuji za zastavení

vracím se ráda k tvým básničkám, máš v nich tak hezká místa, někdy je však skládám jako hodně těžké puzzle

a já mám ty kýče taky ráda, vždyť představme si oblohu bez hvězd, měsíce, sluníčka...neodsuzuju básníky, že je inspirují, jsou celá staletí pořád stejný, jen básníci se rodí stále další a další a třeba v paneláku...a líbí se mi i tvé rýmování

Birtiri: děkuji ti, a asi máš pravdu

Sucháč: ale i trochu jsem se zbláznila, dík "-)

tohle je prostě tvoje nádhera, sentiment na pět písmen...s tvojí mozaikou smyslů jež pod kůží jsi zanechal, situace která tě inspirovala k napsání toho dílka se ti povedla skvěle zachytit, úplně mě ta atmosféra pohltila

jediná maličkost, možná bych poupravila verš-prozatím budu mezitím spát, i když chápu jeho význam zcela, ale malinko mě zarazil

skvělý nápad vlastně...být vodou s její schopností měnit svoje skupenství, nikdy úplně nezmizet, povedlo se ti, i kdyby tě někdo vypil...dělám si legraci, ne, moc se mi tvoje básnička líbí

možná jsi to ani tak nemyslela, ale ta básnička se dotkla toho z čeho je mi vždy k pláči, červená mlha a peříčka a těch pár veršů v závěru stačilo k tomu pocítit bolest, bolest ze ztráty a navíc nesnáším když někdo ubližuje zvířatům i když je to "jen" vrabeček, moc se mi ta básnička líbí, máš skvělé nápady a umíš je moc hezky zpracovat, tvé básničky na mě působí

no vidíš jaký jsi šikulka když jsi na to přišel :-D

až mě zamrazilo z těch posledních veršů, pravdu máš, smutnou pravdu a ještě...poklona, pane básníku

za co se omlouváš, člověk se tak pousměje, zasní a malinko závidí, to jim těm dětem slunce

loner: Sucháč: DDD: kluci :-) já děkuji

kmotrov: myslím že je to jasné, jednoduše, vzlétneme až ke hvězdám...a tam budeme ztrestáni za to co nám naše těla mohou poskytnout, protože je to nadpozemské, možná není dokonalá, ale ten závěr se mi prostě povedl :-) a já děkuji za tvé zamyšlení a citaci